Vrací se mi stíny minulosti. Sem tam na mě nějaký vybafne zpoza rohu, občas promluví pomocí nějaký písničky v rádiu. Někdy se mi jeden uvelebí pod postelí a nechce mě nechat usnout. Taky se čas od času vynoří v tramvaji mezi neznámými tvářemi. Slýchávám kroky, když jdu večer domů. Otočím se. "Kdo tam?"
"Tvoje minulost. Přišla jsem se podívat, jak se ti daří."
"No, momentálně mi je asi tak, jako by mi někdo zamíchal pocity v hlavě vařečkou. A můžeš za to ty!" obviním ji.
Zasměje se. "Kdybys mě nenechala, nikdy jsem se už nevrátila," řekne posměšně a šourá se pryč. "Zase přijdu!" zavolá na mě ještě z konce ulice a vytratí se.
Jedno přísloví říká, že člověk má oči vpředu, aby se díval před sebe. Tak proč se musím alespoň po očku ohlížet? A proč mě děsí to, co tam vidím?
"Tvoje minulost. Přišla jsem se podívat, jak se ti daří."
"No, momentálně mi je asi tak, jako by mi někdo zamíchal pocity v hlavě vařečkou. A můžeš za to ty!" obviním ji.
Zasměje se. "Kdybys mě nenechala, nikdy jsem se už nevrátila," řekne posměšně a šourá se pryč. "Zase přijdu!" zavolá na mě ještě z konce ulice a vytratí se.
Jedno přísloví říká, že člověk má oči vpředu, aby se díval před sebe. Tak proč se musím alespoň po očku ohlížet? A proč mě děsí to, co tam vidím?
Taky mi minulost šlape na paty... proč? Protože jsem za ní nezavřela dveře. Možná by to chtělo jí usekat ruce, aby se tě již nemohla tak dotýkat. Nechat ji v hlavě, ale nedovolit jí, aby tě ovlivňovala. Pořád tu bude, vždyť ty tu teď taky jseš. Proč se jí bát? Ukaž jí, že tě čeká lepší budouctnost. Takhle to totiž minulosti natřeš tak, že se časem urazí a odejde sama...
OdpovědětVymazatDobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
OdpovědětVymazat