Připadá mi to jako ironie osudu, když si čtu články pár měsíců nazpět. Dostala jsem šanci a nevyužila jsem ji. Odbočila jsem špatně a už se nemůžu vrátit. Je to jednosměrná ulice. Myslela jsem si, že si sama o sobě vystačim a že si umím poradit. A osamělost mě studí jako sníh, když tak chodím po sněhobílých chodbách naší školy, tak bílých, až z toho bolí hlava.
Někdy se člověk potřebuje vypsat ze smutku. A že jsi měla nějakou příležitost a nevyužila jí? Bude další. Třeba jiná, ale určitě bude, život nedělá jen jedna příležitost. Osamělost přejde, zejména teď, když je po prázdninách. A možná že to odbočení mělo nějaký význam. Třeba potkáš někoho jiného...
OdpovědětVymazatAhojky, copak se to stalo? Slama? To ja jsem tu tyden a uz mi sibe. Muze za to takovej jeden Vincent. Taky pise!!! Povidky a basnicky a je o hlavu mensi ale osmnactiletej a prijde mi, jako kdybych ho znala odjakziva... Promin, ze nebloguju a jinak nepisu, moc se tu nedostanu na PC. Notebook se den pred odjezdem rozbil.Jsem tu ale stastna a jak jsem slysela, v Praze je to ted sama katastrofa, tak jsem rada, ze tam nejsem, protoze mne by se urcite taky neco stalo. Z moji nejlepsi kamosky se stava alkoholicka, druha si zadelala na dvojku z chovani tim, ze rekla Dudysce, ze ji odjakziva chtela rict, ze vypada jako tucnak. A ty jsi zase smutna. To neni fer. Svet se zblaznil. Mej se kraaasne a zase nekdy napis!!!
OdpovědětVymazat