Píšu Vám

Píšu Vám - co víc? Píšu já Vám.

Jak ráda bych vměstnala do řádků,
to, za co se nejvíc stydím,

ač chci, nic s tím nepořídím,

tu se špatným koncem pohádku.

Se šťastnými neumím se smát,
truchlícímu pak není k mání,
mé rameno k vyplakání.
Nezvládám s tím nic udělat.

Dřív než myslím, často mluvím,

často mnoho povídám

a když potom mluvit mám,

co bych řekla, vůbec nevím.

Ve změnu ztratila jsem víru,
a zatím ve své rodině

pro ozdobu jsem jedině.
Mít tak radar nočních netopýrů,

mít anténky takzvané,

jak pomoci jiným lidem,

se soucitem, přitom s klidem,

potěšit duše zklamané.

Své doznání umím zpaměti,
tenhle dopis bez adresy.

Snad příjemce najde kdesi,

snad k Vám někdy doletí.

A/N: Taková malinko sebekritická básnička. Psala jsem ji jednou, když jsem si uvědomila, jaký jsem vlastně sobec. Docela dost slok jsem vynechala, už takhle je to dost dlouhý a navíc ta prvotní verze nedávala moc smysl. Za touhle kritikou sama sebe si stojím - je to zkrátka pravda. Teď už nezbývá než dodat, že první věta je převzatá z Taťjanina dopisu Oněginovi. Nějak se mi tam zkrátka hodila...