Je hvězdnatá a jasná noc,
ztichly domy i zahrádky,
ve věži zvoní na půlnoc,
ulicí klapou podpatky.
"A čí jsou tyhle podpatky?"
zahoukal sýček z lesů.
To je jen postava z pohádky.
Popelka vrací se z plesu.
Rozpoznáš, Popelko, ta moudrá slova?
Rozumíš tomu, co říká ti sova?
Nic dobrého ti nevěstí.
Prý si šlapeš po štěstí.
Už nevrátíš se nazpátek
- máš mít jen jeden podpatek!
ztichly domy i zahrádky,
ve věži zvoní na půlnoc,
ulicí klapou podpatky.
"A čí jsou tyhle podpatky?"
zahoukal sýček z lesů.
To je jen postava z pohádky.
Popelka vrací se z plesu.
Rozpoznáš, Popelko, ta moudrá slova?
Rozumíš tomu, co říká ti sova?
Nic dobrého ti nevěstí.
Prý si šlapeš po štěstí.
Už nevrátíš se nazpátek
- máš mít jen jeden podpatek!
Někdy je život jako pohádka... Někdy jako divný sen... Někdy jako film třetí třídy... A někdy všechno dohromady. Pěkná básnička. Už abych taky zase začala publikovat, mám toho teď v šuplíku až až... A už brzo přijedu do Prahy! :) Těším se moc, až si pokecáme :)
OdpovědětVymazat