Věčně se plácám v louži svých problémů a myslím si, že je to celý oceán. A nevnímám, že se ostatní topí, zaplavený vodou až po krk.
Proč?
Aneb neodbytná otázka jednoho letního deštivého večera.
Proč?
Aneb neodbytná otázka jednoho letního deštivého večera.
Obrázek je odtud.
Někdy je ideální na pár dní někam odjet, změnit místo, pak člověk získá odstup. Ale někdy to nejde... smutky sedí za krkem a nerady se pouští. Já tyhle chvíle beru tak, že momentálně se cítím mizerně, ale to nebude trvat věčně a bude zase dobře. A přeju ti to samé - splíny a smutky aby zmizely a aby ses cítila v pohodě :-) Neboj to přijde.
OdpovědětVymazat