Zatím mi nikdo nevěří mý vzdušný zámky u dveří...

Žiju už jen ze svých vzdušných zámků. Kdybych je neměla, neměla bych nic.
Živím se už jenom svou nadějí a tou se zpíjím do němoty. Můj rozum pak oněmí a už neříká: "Hele, vykašli se na to, nemáš šanci. Nemáš šanci normálně žít."
Každý člověk potřebuje naději. Bez ní by asi brzo skočil z mostu.
Denke daran: "Es ist nicht schlimm wenn du fällst, stehe auf und geh weiter."
Haha.

Kde jste, do háje, všichni, když vás potřebuju?!