sobota 8. října 2011

Mánia, mániae, femininum

Jednou z vlastností lidské duše je to, že silné emocionální zážitky strčí už po pár hodinách jakoby za závěs. Asi nevíte, jak to myslím. (Ten Platón měl pravdu, s tím, že ne všechny myšlenky se dají napsat.) Tak já se to pokusím vysvětlit. Něco prožijete. Je to buď úplně deprimující, strašný, otřesný, skličující, smutný zážitek pobízející k sebedestruktivním sklonům a ty sebedestruktivní sklony vás nutí pořád se pitvat ve vlastní bolesti a nebo naopak něco úžasného, co si v sobě chcete uchovat navždycky. V obou případech to po čase prostě zmizí, vyprchá, city jsou pryč.
A protože se mojí duši nepodařilo ještě zcela schovat za ten pomyslný závěs zážitky ze včerejšího večera, chtěla jsem napsat toto:

Asi jsem se do někoho zamilovala.
Jmenuje se Dän. A vlastně taky Eddi. A Ferenc. A Saari. A Nils. Je jich pět. Říkají si Wise Guys.
Dlouhé cesty se vyplatí, pokud mají nějaký cíl.
I když nás trumfli ty lidi z Trieru. Jeli pět set padesát kilometrů.
Bylo to úžasný. Viděla jsem i Dänovy hodinky (měl je otočený směrem dolů, aby tak okatě nesledoval čas) a nakouslý jabko na Eddiho ajfounu a taky to, že se Ferenc po přestávce přezul. Vlastně se přezuli všichni.
A mám tričko s nápisem: Bevor ich morgens schnell bei facebook reinguck, hab ich keine Ahnung, wie´s mir geht. Haha.

1 komentář: