Čas

Vězení lidské samoty
přemůžou jedině
štůsky dopisů
svázané hedvábnou stužkou
minulosti.

Vzpomínky
čistě, poeticky
dopadají na parapet
- smáčejí střechy duší
slzami a sluncem.

Přítomnost však shlíží
s cynickým úsměvem na minulost,
tu šedivou stařenku s holí,
a směje se
zvonivým smíchem mládí.

Čas ale letí
a udělá z nás
to, co jsme nikdy nechtěli být.

Všichni se jednou staneme
stařenkami s holí.