Moře. Když ho poprvé uvidíte, překvapí vás svou nekonečností, ohromnou silou a náladovostí. Někdy je to starý, rozložitý dobrák, který vás konejšivě houpe svými vlnkami, jindy zuřivý živel, neznající slitování.
Na břeh vyplavuje moře mušličky, skleněné střípky a kamínky, které nadšeně sbírají malé děti. Ale často dřív, než natáhnou ruku, další vlnka spláchne tyhle poklady zpět do vody, takže zmizí v nenávratnu.
Takové je moře. A takový je i Bůh, osud, vyšší moc. Říkejte si tomu jak chcete. Třeba prostě jen život. Dává nám mnoho darů, ale většinu z nich si hned vezme zpátky, ještě předtím, než je stihneme ocenit.
A/N: Popis myšlenek, které mě napadaly u moře, převedený na papír (teda vlastně do počítače) díky filosofickému impulsu od may :).
Žádné komentáře:
Okomentovat