pátek 7. října 2011

Vehor ventis maria omnia!

Najděte si někoho, o kom si myslíte, že ho milujete a pak se ho celý život snažte změnit. Divadlo.

Dneska ráno mi vyprávění o Zenonových paradoxech převrátilo svět naruby. Asi tak, jako když chcete vyklepat smetí z igelitky. Moje podstata se rozložila na nekonečno miniaturních polovin a mozek se mi rozskočil na nekonečný počet zmatených neuronů. A zatím venku padalo pestrobarevné listí ze stromů (aniž tušilo, že se vlastně vůbec nemůže začít hýbat, protože by v každém kousíčku svého pádu muselo překonat nekonečno). A unavená ústa sboristů zpívala táhle, notu po notě Gregioriánský chorál a ty tóny se rozplývaly v jedněch očích, hnědých asi tak jako skořicové sušenky, ve druhých modrých jako jasná zimní obloha a ve třetích zelených jako žába v láku, jak by se vyjádřila slečna Ginny Weasleyová.

1 komentář: