Zase mám chuť psát. Nemám na to sice vůbec čas, ale pomáhá mi to. To, co píšu, je nejspíš asi brak. Ale to je teď ostatně jedno. Stejně mi nikdy nic nevydají, takže si budu psát aspoň do šuplíku. Půjdu studovat biologii a nebo možná chemii a na psaní už nebudu mít ani pomyšlení. Časem zapomenu, že jsem se chtěla stát spisovatelkou. Zbyde jen jeden velký sen z dětství a mládí, o němž budu, dá-li Bůh, vyprávět jednou vnoučatům a všichni se tomu společně zasmějěme...
Mojí novou povídku by asi internetoví kritici zhodnotili jako Mary Sue (ač to není fanfiction), hlavní postava je nereálná a vyumělkovaná až hrůza a navíc si do ní promítám svoje pocity. I když možná právě proto mi to pomáhá. Ta holka z tý povídky právě prožívá totální zhroucení svých vzdušných zámků, který si dobu budovala a který byly založený na naprosto naivní představě světa. V tom je mi hrozně podobná. Mně se sice moje sny nesesypaly tak drasticky, sesunuly se nějak tak postupně, ale stejně prožívám dost podobný pocity.
Jo, jde to se mnou z kopce. Uvidíme, co bude dál.
Stejně jsem zjistila, že tvůj úsměv mi nenahradí nic na světě. Ale co se dá dělat, když slunce zašlo...
Mojí novou povídku by asi internetoví kritici zhodnotili jako Mary Sue (ač to není fanfiction), hlavní postava je nereálná a vyumělkovaná až hrůza a navíc si do ní promítám svoje pocity. I když možná právě proto mi to pomáhá. Ta holka z tý povídky právě prožívá totální zhroucení svých vzdušných zámků, který si dobu budovala a který byly založený na naprosto naivní představě světa. V tom je mi hrozně podobná. Mně se sice moje sny nesesypaly tak drasticky, sesunuly se nějak tak postupně, ale stejně prožívám dost podobný pocity.
Jo, jde to se mnou z kopce. Uvidíme, co bude dál.
Stejně jsem zjistila, že tvůj úsměv mi nenahradí nic na světě. Ale co se dá dělat, když slunce zašlo...
Zlatíčko, proč povídku nedáš na blog? Bojíš se odmítnutí? A kdyby tě odmítli, tak co? Znamená to jen, že vkus některých čtenářů je jiný než tvůj. Třeba je tvá povídka skvělá a ty se jen podceňuješ. Ale to musíš risknout... Zkus ji třeba někam poslat, na různých blogech se pořádají soutěže, máš literární servery, stačí se podívat na internet. V první řadě bych dala povídku sem, ne svůj vlastní blog. Neboj se toho, dělá to spousta lidí.
OdpovědětVymazatVidím, že May je tvůj strážný anděl, dobrá duše, která tě rozhýbe... Má pravdu. TALENT MÁŠ. Myslím, že si prostě nevěříš, tak jak si nevěří spousta lidí. Je to škoda. Ale je jasné, že předělat se z nevěření si na věření si, není lehké a není to hned. Ono to půjde, uvidíš!
OdpovědětVymazatPoslys, tenhle pristup se mi VUBEC NELIBI. Jeste jednou se opovaz prohlasit, ze se tve sny nikdy nevyplni, a ja ti je omlatim o hlavu!!! Myslus, ze se ti nejake sny muzou vyplnit, kdyz se jich zreknes, nechas je v sobe hnit a pak je zahodis?? Zijeme jen jednou, nebude zadna jina moznost naplnit svuj osud! Leta pozoruji tyhle tvoje hluche vykriky, jak se ti tu hromadi na blogu, a jsemsi jista, ze ty talent MAS. Uz jenom tohle vsecko by vydalo na roman a lidi by to cetli, protoze i oni zazivaji podobne veci. A i kdyby ti psani melo slouzit jen jako odreagovani, proc ne? Zastavam nazor, ze psani je ocista. A mimochodem, jednou spolu vydame sbirku basni nebo tak neco. Tim sice nezbohatnem ani nezeslavnime, za ten pocit mit neco hotoveho to ale stoji. Myslim, ze vnoucatum bys tohle zahazovani samy sebe mela podavat spis jako odstrasujici pripad, nez jako veselou historku. Mej se trochu rada!
OdpovědětVymazatDobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
OdpovědětVymazat