Kouř ve vlasech a prach na sandálech, díl druhý

Naděje! Jsi tu ještě?

Hudba tančí vzduchem léta,
ladně a tón po tónu.
Zas mám depresivní stavy
a chuť skočit do Vltavy,
kde pak smutně utonu.

Nad ostrovem chmýří létá
a z cigartet stoupá dým.
Rozplývá se skoro hravě,
jenže já mám prázdno v hlavě,
na duši mi sedá stín.

Možná díky náhodě
nebo tiše vymodlený
zjeví se můj Oněgin,
sejme z mého srdce splín,
dlouhou dobu hromaděný.

Dnes neskončím ve vodě,
zas se budu chvíli smát,
budu stavět vzdušné zámky,
hledat ve tvé tváři známky,
že mě snad máš trochu rád.

A/N: Není co dodat, nejspíš... Snad jen to, že naděje se už neozvala.