středa 5. října 2011

Jdu si léčit slzy slanou vodou...

Nevím, proč vždycky musím poslední den školy brečet a prvního září mít výbornou náladu...
A mám puchýř od ořezávání pastelek a rozseknutý palec. Z toho, že jsem si pustila na nohu kleštičky na štípání drátu. Toť holt těžký život umělce ;-).

P.S: Teď se tu nějakou delší dobu neukážu, jedu "robinsonit" na pustý ostrov a léčit si tam zlomené srdce a mysl vystresovanou prožitými citovými otřesy... A až se vrátím, možná zase něco napíšu...
Snad mi moje světluška aspoň ještě jednou posvítí do tmy.

P.P.S: Mayinko (jestli se tu ukážeš), myslím, že toho bude k probírání dost a dost. Už mám zase v hlavě jenom slámu ;-). A možná taky piliny =D.

2 komentáře:

  1. K tomu můžu popřát jen jedno: krásné léto, Robinsonko!

    OdpovědětVymazat
  2. Drahá Robinsonko, tak jsem právě slavnostně uzavřela svůj milovaný blog a chystám nový. Doufám, že ti slaná mořská voda pomůže vyplavit všechnu jinou slanou vodu z očí (ale bacha, tahle sůl sice nebude pálit na srdci, ale mohla by dost štípat v očích)... Já se právě vrátila od moře a nic jsem tam nevyléčila, ne že by to ovšem bylo v plánu. Opouštění kamarádů se nedá zahojit tak snadno. Ještě pořád platí moje pozvání na přespání. Napiš mi hned, jak budeš v Praze! :)

    OdpovědětVymazat