neděle 25. prosince 2011

Štěstí ( = strašná zodpovědnost?)

(Možná trochu moralizování, tak se nelekněte…)
Zrovna sedím u notebooku hrajíc si se slovíčky a připravujíc povídku na odeslání do soutěže. Poslouchám cédéčko (chytrák word mi mění slovo "cédéčko" na "cérečko" a myslí si, kdoví jak to nevykoumal), které jsem dostala k Vánocům a na němž bylo napsané věnování "Mé nejmilejší", a připadá mi, že už vlastně šťastnější ani nemůžu být.

Právě proto mám taky menší příspěvkovou přestávku - přijde trochu mi nefér veřejně se rozplývat štěstím. Počkám raději na nějakou krizi, protože múzy rády usínají štěstím a navíc jsou písemné nářky mnohem ohleduplnější než písemné jásání - ti šťastní nad nimi pouze mávnou rukou a ti smutní mají aspoň pocit, že ve své depresi nejsou sami.

Vánoce mají podobné účinky jako alkohol. Nic nemění, jenom zesilují pocity, které pramení z hloubi duše. Pro osamělé tvory jsou Vánoce dobou, kdy si nejvíce uvědomují svou samotu, dobou, kdy jim citová zima proniká až do morku kostí.

A proto jsem vám všem (a sobě asi nejvíc) chtěla popřát tohle: Mějte Vánoce tak veselé, jak jen to jde. A pokud se už vlastním štěstím zalykáte, zkuste s ním nakrmit ty, co zrovna mají hlad. (A nebo si na ně aspoň vzpomeňte, jestli neexistuje jiná pomoc.)

neděle 11. prosince 2011

Karneval

(Téma týdne je Pod maskou.)

A já vím,
že zrovna dnes večer
si nasadím masku.
Třpytivá nádhera benátského karnevalu
zakryje mé unavené oči
a zlatožlutý samet
zamává volánem,
jako by říkal sbohem
starým časům.
Let vos s rudými křídly
ti zamotá hlavu
a snad ani nepoznáš,
co schovávám za svou maskou.
Úsměv
tisíc nevyřčených slov
bláznivou zamilovanost
a možná i trochu té
lásky.

Oldřich Mikulášek - Výčitky

Má múza usnula. Možná na vavřínech (i když to asi ne), možná samou láskou Mrkající. Každopádně, aby to tady neumřelo, rozhodla jsem se dát sem jednu báseň, která mi uvízla v paměti z čítanky. Četla jsem ji asi pětkrát a přijde mi, že nádherně a zároveň až děsivě konkrétně vystihuje všechno to, co se často zdá tak nevyslovitelné (a možná taky trošku můj nynější stav..?). Je od Oldřicha Mikuláška ze sbírky Ortely a milosti. Příjemné počtení.

Výčitky

Neviděl jsem tě plakat bez příčiny
Neslyšel jsem tě smát se pro nic.
To není láska.
Nevím, že bych slyšel,
tlouct tě hlavou o zeď
a naříkat, že pácháš zlo,
když, tak jsi šťastna přec -
a bože, jakým právem?

A nepamatuji, že viděl bych tvou hlavu,
tu trapnou stálici,
jež nazýváme hlavou
v hluboké hudbě kutálet se hrozně.
Láska je, když kráčíš do neštěstí
tak jistě, jako jistě vržou boty.

Ulice ztichla
tak,
že bylo slyšet boty.
Tvé vrzající boty.

To není láska,
pravil jsem a docela se slyším,
jak povídám:
Láska je, když nelze, nelze jinak.
A ruce rozhodil jsem zoufale,
v gestu tak zoufalém,
že někde v kameni
už počala růst socha...

Ulice ztichla
tak,
že bylo slyšet, co se ve mně dělo.
Ulice ztichla
tak,
že bylo slyšet tělo,
jak po svém pracuje si v útrobách -
v tom srdci mámení.

To není láska
pravil jsem, a jako z velké dálky
slyším pak: To není láska;
láska je, když nelze vypovědět…
Když pouhým dechem
pouště se v nás šíří.
Když se chce nedýchat.
Jak před prvními takty,
když je odklepán,
náš osud odklepán,
a povel dává kat.

Ulice ztichla
tak,
že bylo slyšet, kterak vesmír vane.
My ve svých zimníčcích,
v čas nevhodný,
a hlavy zutínané
vysoko zdviženými límci
tím vesmírem jsme šli

Velice sami.

úterý 29. listopadu 2011

Divadlo

Na jevišti světa
tančí realita s absurditou
v rytmu šíleného tanga.
A jejich děti
Úzkost, Stres a Mánie
pobíhají kolem
a objímají všechny,
kdo se přišli do divadla
jen pasivně pobavit.
Ale štěstí a veselý smích
nejsou publiku souzeny,
neboť brzo skončí
vtaženo do děje
osobních tragédií,
které otáčejí Zemi
naruby.

A/N: Opět jedna z "cyklu" poezie inspirované výkladem o literárním semináři.
PS: Pokud jste si všimli, že se tu moc často nezjevuji, vězte, že je to tím, že náš počítač se rozhodl dělat si z nás dobrý den a připojení k internetu funguje pouze zřídka...

neděle 20. listopadu 2011

Bezesné sny

Slzy vpité do polštáře
jsou kronikou všech mých stesků,
zaplněné stránky snáře
od soumraku do rozbřesku.

A za víčky pod řasami
skrývám sbírku poezie,
již skládají noci samy
v hořkosladké melodie.

Jen se zeptej hvězd, co slyší
každé noci zpověď mou,
proč je mi smrt pořád bližší,
proč se dusím samotou.

Snad se dozvíš, že bez tebe
jsem zakletou princeznou,
co si v svých snech tvoří nebe,
najít chce druhou půl svou.

A/N: Jedna starší, šuplíková, napsaná ještě za časů zlaté slámové éry...

pátek 18. listopadu 2011

Chemická

Chatrně sestavené chemické aparatury, věčně nefungující zásuvky, sbírka varného skla, barevné krystalky různých sloučenin a zápach. Samozřejmě. Xylen a naftalen. Naše chemická laboratoř. Seznamte se.
Destilace xylenu je vážně legrace. Nejdřív to vypadá na výbuch z přetlaku v baňce, ale pak se naše konstrukce z trubiček, hadiček, nádob a chladiče spokojí pouze s tryskající horkou vodou. Pramen jako v Karlových Varech.
Výpary té smradlavé látky lezou na mozek. Vaření, slévání a protřepávání. Tekoucí dělící nádoba. Naší vinou.
Sůl. Hodně soli. Výtěžek dvaadevadesát procent.
A v neposlední řadě míchaná vajíčka sekundy A.

Tak u nás probíhá příprava na maturitu z chemie.

pátek 11. listopadu 2011

Matematika světa

Ne, nemáš pravdu. Nejsem sudá. Vždycky budu někde lichá. Jsem páté kolo u vozu - a pětka je, pokud se nemýlím, liché číslo. Ba dokonce prvočíslo. Stejně jako "moje" sedmička. A prvočísla bývají osamělá. Ještě, že jsem aspoň našla svůj násobek. Třeba máme něco společného. Asi tak jako Šemík a Sokratés podle ultrarealistů. I když... s těmi stejně nesouhlasím, tak co.

úterý 8. listopadu 2011

Oslava

"Všechno nejlepší k narozeninám," přeje mi už asi desátý člověk.
"Tohle není moje oslava, vzpamatujte se!" mám chuť vykřiknout, ale místo toho se usmívám a děkuji za gratulaci.
Skoro se stydím, že se to takhle sešlo. Své narozeniny jsem chtěla zamlčet. Jenže facebook prozradí všechno.

"A taky ať vám to spolu vyjde," povídá Anička, když mi předává dárek.
"S kým jako?" Málem mi zaskočí kus čokoládového dortu.
"Hele, netvař se, že nevíš..."

Facebook prozradí všechno. Jenomže některé věci jsou příliš komplikované na to, aby šly zelektronizovat.
"Uživatelka X a uživatel Y jsou ve vztahu - nevztahu. A je to složité."
Haha.

středa 2. listopadu 2011

Smíšeně směsné směsi k smíchu

Čtu Směšné lásky od "odborníka na písemné soulože" (ach jo, proč jen mají všichni dobří spisovatelé / básníci / umělci tak podivné vztahy k ženám...?). Mám smíšené pocity. Znám pár směšných lidí. Myslím tím hodně směšných. Sama si přijdu směšná. Ale ostatně "srdce nemá smysl ani pro hloupost, ani pro chytrost - srdce je samo pravděpodobně dost hloupé, a proto také straní hloupým". Tak proč řešit směšnost, že?
"Helénoi kaloj estin."
Půjdeme na antickou operu. Haha.
Médeo, co to děláš?
Kdo jsi?

úterý 25. října 2011

V kuchyni

Dnes jsem se naučila tři věci. A to sice, že:
1. Zázvor hezky voní, když se oloupe.
2. Člověk by se neměl pouštět do pečení, pokud nezná postup přípravy ani seznam ingrediencí a nebo pokud nemá zvláštní kuchařský talent.
3. Když už přeci jen něco takového zkusí, měl by aspoň pořádně hlídat troubu.

Zázvorové sušenky se mi opravdu moc nepovedly. Nezbylo mi nic jiného, než k misce s nimi připojit nápis: "Pozor, nejedlé! (Ochutnávka na vlastní nebezpečí!)" a slíbit si, že pro příště zůstanu u něčeho "jednoduššího". Třeba u výroby medovníku. Trvá sice tři hodiny, ale aspoň už trochu vím, jak na to.