(Možná trochu moralizování, tak se nelekněte…)
Zrovna sedím u notebooku hrajíc si se slovíčky a připravujíc povídku na odeslání do soutěže. Poslouchám cédéčko (chytrák word mi mění slovo "cédéčko" na "cérečko" a myslí si, kdoví jak to nevykoumal), které jsem dostala k Vánocům a na němž bylo napsané věnování "Mé nejmilejší", a připadá mi, že už vlastně šťastnější ani nemůžu být.
Právě proto mám taky menší příspěvkovou přestávku - přijde trochu mi nefér veřejně se rozplývat štěstím. Počkám raději na nějakou krizi, protože múzy rády usínají štěstím a navíc jsou písemné nářky mnohem ohleduplnější než písemné jásání - ti šťastní nad nimi pouze mávnou rukou a ti smutní mají aspoň pocit, že ve své depresi nejsou sami.
Vánoce mají podobné účinky jako alkohol. Nic nemění, jenom zesilují pocity, které pramení z hloubi duše. Pro osamělé tvory jsou Vánoce dobou, kdy si nejvíce uvědomují svou samotu, dobou, kdy jim citová zima proniká až do morku kostí.
A proto jsem vám všem (a sobě asi nejvíc) chtěla popřát tohle: Mějte Vánoce tak veselé, jak jen to jde. A pokud se už vlastním štěstím zalykáte, zkuste s ním nakrmit ty, co zrovna mají hlad. (A nebo si na ně aspoň vzpomeňte, jestli neexistuje jiná pomoc.)
Houby moralizování. Samé moudré myšlenky. Ale jednu si dovoluji opravit: Neboj se být veřejně šťastná. Štěstí je jediná věc, které máš tím víc, čím víc se o ni dělíš s druhými. Kromě toho někteří z tvých přátel nemají sami dostatečně zajímavý citový život, takže by se rádi nakrmili na tvých zážitcích ;) Veselé Vánoce a užívej si štěstí, dokud trvá!
OdpovědětVymazatTo bylo krásné přání.
OdpovědětVymazatTaky bych ti chtěla popřát. Další pěkné povídání a povídky a krásné básničky. Trochu štěstí (ono ho stačí opravdu trocha, protože je děsně silné) a taky nějakou krásnou lásku. Ale šťastnou, šťastnou!
Hezký Nový rok.