Šalingradské srdceboly

"Někdo se zase nedokáže modlit před jiným křížem než tím, co má doma."

"Každý máme dost svých křížů..." poznamenám.

"No, vidíš, ty máš úplně matfyzácké myšlení."

"Já?" divím se.

"Jo, vyžaduješ, aby všechno bylo dovysvětleno a schválně zaměňuješ významy slov."

"A copak tohle je matfyzácké myšlení?"

"Tak dobře, můžeme to zobecnit. Přírodovědecké myšlení. To by na tebe sedělo, když jdeš na tu biologii, ne?"

"Možná. Jenže u mě to je jenom hraní si se slovíčky. Myšlení spisovatelů, básníků a knihomolů."

---

---

"Měl jsi s námi být včera při obědě. To jsme teprve řešili věci."

Nadzvedlé obočí.

"Jako o čem jsme mluvili?" odhadujeme význam.

Přikývnutí.

"No vlastně o všem a o ničem. Začalo to poznámkou ohledně mého matfyzáckého myšlení a skončilo u sofismatu rohatý."

Ukázání na mě a udivený výraz.

"No, to je fuk."

"Řekni mu o tom svém... paradoxu."

"To není paradox, ale sofisma... Tak sleduj - co jsi neztratil, to máš. Souhlasíš?"

Bleskový zamyšleně čokoládový pohled. Zavrtění hlavou.

"No vidíš, já to odhalil až při druhém kroku."

---

Já tady jsem na cestě dolů

a zdál se mi sen - mlčíme spolu.

Poslední den srdcebolu

je utopen v alkoholu.

Potkáme se přede dveřmi do koupelny. Oba jen kývneme hlavou, tomu druhému na pozdrav. Mlčíme. Mám neodbytný pocit, že mu musím něco důležitého říct, ale čím usilovněji se snažím vzpomenout si, co to bylo, tím rychleji se mi vkrádá do mozku mlha a obaluje souvislosti mezi myšlenkami jako přeslazená a odpudivá cukrová vata. Po cukru se blbne. A po čokoládě ještě víc. Zaculím se, tak sladce, jak mi to situace přikazuje, a honem se přehrabuji v tom cukrovém nadělení, abych našla onu ztracenou větu. Nikde nic. Odcházím. Zbývá mi jenom pocit, že to, co jsem měla říct a neřekla, bylo zatraceně důležité.

Ten pocit přetrvává i v bdělém stavu.

A pak je tu realita, skoro jako kdyby někdo hodil můj sen do kopírky. Jen ta koupelna chybí.

Měla jsem něco říct. Ale co...?

Amnézie po předávkování čokoládou a zabřednutí do bezeslovného mlčení.

"On umí i takhle vnášet kousavé připomínky do diskuze. Z těch pohledů se přeci dá krásně pochopit, co chtěl říct."

"Já to teda většinou nepochopím."

"To je proto, že ho pořádně neznáš..."