"A už se vzali?" zavolal na mě z okénka svého auta taxikář, když jsem stála na tramvajové refýži a četla Vojnu a mír, naprosto nevnímajíc své okolí.
"Cože?" Vzhlédla jsem od té tlusté bichle. "Kdo?"
Život je často zajímavější než knížky. Člověk čte, aby si zkrátil čekání na tyhle okamžiky, na ty chvíle, které posouvají život někam dál, jenže pak jen fascinovaně sleduje, jak se posouvají životy jiných, a zapomíná dýchat sám pro sebe.
Pouť lešanská se vydařila, i v malém počtu dvou osob.
Ten, kvůli němuž jsme tam šly...
Hrubínův domek
Úlovek z vojenského muzea
Několika krátkými slovy dokážeš vystihnout podstatu.
OdpovědětVymazatAno, život je zajímavější než román, už v tom, že život dopředu neodhadneš - kdežto v románu je všechno už dáno a nic se nezmění.
(Ale není špatné romány číst, když nic jiného, tak pobaví a ukrátí chvíli.)
Pěkné fotky, zaujaly mě pravidla pro vypouštění holubů.
Neumím se soustředit, takže bohužel se mi jen málokdy povede začíst se tolik. Pořád se rozhlížím kolem, aby mi nic neuniklo a uniká mi obsah knížky. Takže to často mívám obráceně :)
OdpovědětVymazatNo, myslím, že máš pravdu. Ale náhody a hledání těch nádherných chvilek je snad to nejkrásnější na světě..
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla narazit na tak vzdělaného a komunikativního taxikáře :)
OdpovědětVymazatZajímavé, to nemá chybu, pěkný blog.
OdpovědětVymazatParádní čtení.
OdpovědětVymazat