Pani učitelko, kdy už tam budeme?

Na zámeckém nádvoří.

F.: "Budu si tu moct zase dneska něco koupit?"

Já: "A co ti na to maminka doma řekla, že jsi včera utratil všechny peníze?"

F.: "Nic. Dala mi na dnešek další tři stovky."

Cestou na vlak.

J.: "Tady je taková hezká zelená travička…"

Já: "Tak chceš jít chvíli po travičce, abys nemusela po silnici?"

J.: "Nene. Já ne. Ona by pak byla třeba o hodně hnědější a špinavější."

M.: "Já už nemůžu!"

Já: "To se nedivím, že tě bolí nožičky… v takovýchhle sandálkách jít na výlet!"

M.: "Ale já doma nic jinýho nemám."

Já: "A v čem chodíš na výlety jindy?"

M.: "My nechodíme na výlety. Jenom na výlet do Alberta a zpátky."

Já: "Tomu se neříká jít na výlet, ale jít na nákup… A co nosíš, když jdete do přírody?"

M.: "Jednou jsem šla se sestrou sedm kilometrů a to jsem měla taky tyhle boty… Koho to baví, takhle chodit?"

Já: "Mě třeba docela jo."

M.: "To mě ne. Nejlepší je sedět doma na pohovce."

Já: "Ale vždyť tam není příroda!"

M.: "Když si pustíš televizi, tak jo. To je úplně to samý. A o hodně lepší, protože se není potřeba tolik hýbat."

Ve vlaku. Čekám s F. ve frontě na záchod.

F.: "A můžu jít už dovnitř?"

Já: "Ještě ne, protože vevnitř je M."

Cestující (samozřejmě ten cestující): "No, kamaráde, jestli jsou vevnitř holky, tak to bude na dlouho."

A/N: Děti opět perlí. A já nemám sílu na deset dní.