pátek 22. června 2012

U řeky Sázavy jsem usedla a plakala

Kdyby se mě někdo zeptal, proč neustále chodím na procházky, místo toho, abych byla s kamarády v kempu, řekla bych mu, že už jsem z toho povalování se tak rozlámaná, že už se prostě musím hýbat. (Nicnedělání je strašně náročné, víte?) Kdyby dotyčnému tato odpověď nestačila a vyptával se dál, prozradila bych mu, že i moje duše je rozlámaná a že potřebuje trochu dýchat.
Ale nikdo se mě nezeptal.

Všechny příběhy o lásce jsou stejné. Jak jinak.

I've been living to see you.
Dying to see you, but it shouldn't be like this.
This was unexpected... What do I do now?
Could we start again please?


Or should I start again...?

čtvrtek 14. června 2012

Nepravděpodobnosti k zlosti

Dnes, 9:44:
Chodívám čekat na Osud (či na střet s Pisatelovou pointou, je jedno, jak to člověk nazve) na Most Legií a do smíchovské knihovny.
"Je třeba naučit se realitu převést do jazyka rovnic."
Chodívám čekat na Osud na Most legií a do smíchovské knihovny. Marně.
Není se čemu divit.
Jaká je pravděpodobnost, že potkáte Osud potřetí na tom stejném místě? Mizivá.
Musím si tedy vybrat jiné dveře. Pravděpodonost na výhru se mi tím o mnoho zvýší.
Kdyby šla skutečnost tak snadno zmatematizovat, půjdu zrovna na MatFyz.
Jenže Ty, Pisateli, jsi začlenil do algoritmu pro fungování světa náhodu a svůj nezaměnitelný smysl pro humor. A takovým způsobem já počítat neumím. (Příliš mnoho neznámých.)
Proto mě dnes uvidíš alespoň na jednom ze zmíněných míst.
(I když možná by se vyplatilo změnit, rozšířit nebo alespoň překontrolovat vstupní data. Protože když ta jsou neúplná nebo dokonce chybná, ke smysluplnému výsledku se člověk nikdy nedobere.)

Dnes, 18:54:
Fajn, tak dobře. Vzdávám se. Už mám dost! Už mě nech, Osude. Slibuju, že si z tebe už nikdy nebudu tropit nemístné žerty. Fakt ne.
To, co se mi snažíš namluvit, není pravda. Není! Vím to. Ještě včera jsem si tím byla jistá. A zítra si s tím zase jistá budu. Takže si laskavě trhni nohou. (Néé, já to nemyslela zle!)
Hele, změním místa a parametry - ale charakter hledané neznámé mi neber. Na druhý břeh neskáču. Ani omylem.

Hlas pokračoval: "Nedejte se znepokojit ničím, co vidíte nebo slyšíte kolem sebe. Musíte si odbýt počáteční negativní následky toho, že jste byli zachráněni před jistou smrtí při hladině nepravděpodobnosti jedna ku dvěma na dvě stě sedmdesáti šesti tisící - nebo možná ještě mnohem vyšší. Teď letíme na hladině jedna ku dvěma na dvaceti pěti tisící a dále klesáme a vrátíme se k normálu, jakmile budeme vědět, co je vlastně normální. Děkuji vám. Jedna ku dvěma na dvaceti tisící a dále klesá."

Ehm. Jakmile budeme vědět, co je vlastně normální, že. (To, co si vsugerujete není o nic méně skutečné, než realita sama. A která z těchto realit je "normální"? Dá se to vůbec posoudit?)

pondělí 11. června 2012

Babička z matčiny strany byla svému manželovi nevěrná, protože měli hnědooké dítě

Tak si zase jednou můžu úspěšně nadávat za svou nepřekonatelnou blbost. Přijímačky na přírodovědu mi docela vyrazily dech svou obtížností a tím, jak málo času jsme na vyplnění testu měli. A to, že nepoznám lebku hlodavce, nedokážu přijít na to, jestli je na obrázku štětičkovec, kropidlovec, kropidlák nebo sněť, a ani netuším, jaká je závislost spotřeby oxidu uhličitého na teplotě u C3 a C4 rostlin, se mi nejspíš stalo osudným...
Můžu se utěšovat leda tím, že na tohle bych se stejně nenaučila, i kdybych se po maturitě celých těch čtrnáct dní šprtala od rána do večera, a doufat, že jsem se svým střílením od boku a náhodnými tipy na správné odpovědi nějakým zázrakem strefila do černého. Jinak nevím.

Tak schválně, kdo víte, co to je?

neděle 10. června 2012

A možná čekáš na totéž...

Do uší zní mi Klusovo Odi et amo,
nechci brečet, ale to tak nějak samo.


Na tenhle obraz se vážně nevydržím dívat příliš dlouho.
(Ale do Veletržního paláce každopádně ještě zajdu...)

Muzejní noc

V labyrintu obrazů
hraju si na světlušku,
však lucernu zhasla mi
dívka utonulá.

Zatímco mé sny tříští se
o tmy pobřežních mlh,
mou ztichlou duší zní už jen
vřískavý chechot racka.


středa 6. června 2012

O třech mušketýrkách

Právě jsem dopsala nejrozsáhlejší literární dílo svého života. Má 5700 slov, jen tak pro představu. Je to divadelní hra, co nejpíš zůstane nepochopena. Musím se prostě smířit s tím, že spisovatelkou se asi nikdy nestanu. Ale co - není koneckonců někdy lepší psát si jen tak, pro radost?

A ještě jedna věc - Lešanská pouť bude! Jupí!

úterý 5. června 2012

Neřekl jsem ti, že to bude snadné, ale že poznáš pravdu...

Po čtvrt roce od vytvoření přežívacího plánu číslo jedna je na čase tento plán zhodnotit.

O co že to vlastně šlo?
Takže, plán do budoucna:
1. Prohloubit začínající přátelství se skrytěnkami a obrněnkami.
2. Zjistit, proč ptáci zůstávají celý život na místě, když mohou letět, kamkoliv se jim zachce.
3. Znovu se přesvědčit, jestli se svět vejde do sto slov.
4. Vyzkoušet, jestli mi letošní desátý březen provede totéž, co loňský druhý duben.
5. Nespálit si vlasy mimozemskou helmou.
6. Detailně se seznámit aspoň se třiceti smysluplnými knihami.
7. V květnu prozkoumat dva světy.
8. Experimentálně poznat, kolik informací pojme lidský mozek.
9. Koupit si Obrazové dějiny filosofie. Nebo aspoň Romanci pro křídlovku.
10. Prohlásit rozum za kacíře.

A jak se mi dařilo?
1. Ještě nebyla možnost splnit, přesouvá se na období od října dál.
2. Nesplněno.
3. Splněno.
4. Splněno. (Odpověď zní ne.)
5. Splněno.
6. Splněno (v rámci možností, slovo detailně bych možná raději vypustila).
7. Nebyla možnost splnit, přesouvá se na červen nebo na jakoukoli pozdější dobu.
8. Splněno.
9. Splněno.
10. Zatím nenalezena odvaha. Však ono to počká. Hm.

Přežívací plán číslo dvě je již (téměř) vytvořený, ale tady se tím chlubit nebudu, neb je poněkud rozsáhlejší a méně milenovatý.

Protože vážně ráda vytvářím všeljaké seznamy, mám ještě třetí, obsahující filmy, které "prostě musím vidět", jak mi bylo sděleno (a s kterými jsem za ostudu, když se příznám, že jsem je ještě neviděla).
Ve čtvrtek jsem zhlédla Matrix. A vlastně se mi až překvapivě líbil.
Ačkoliv kdyby to tak ve skutečnosti bylo, jsem si téměř jistá, že já osobně bych patřila k těm lidem, kteří budou raději žít v iluzi. V iluzi toho, že je vše v pořádku. Raději bych si vzala modrou pilulku. Když jsem tohle jednou prohlásila při hodině filosofie (brali jsme zrovna Descarta a jeho metodickou skepsi a pouštěli jsme si ukázky z Matrixu), Filosofka se tomu divila. Ona sama by totiž zcela jistě sáhla po té červené. Asi je to správný přístup. Ale jenom pro někoho, kdo na to má sílu.
Po tom, co jsem zjistila, jak může být poznání pravdy bolestivé, už bych asi neměla odvahu na to, abych si také vzala červenou pilulku.
Platóne, ty bys ze mě asi neměl radost, co?

čtvrtek 31. května 2012

Jejda, jejda, s tebou je to špatný, holka

Ještě nikdo nevymyslel lék proti lásce.
Až se to někomu povede, měl by dotyčný dostat nobelovku.
Pověstná štíří vztahová smůla opět nezlomena.
Sejdeme se v Lešanech, přátelé.
Nebo v Bohnicích.

středa 30. května 2012

Mléčná dráha chutná po jahodách

Milý Pisateli,

Ty si nedáš pokoj, že? Máš úžasný smysl pro humor, to se Ti musí nechat. A i kdybys nakrásně disponoval pouze omezeným počtem point, umíš je kombinovat tak, že mě vždycky dokážeš překvapit. Koneckonců i všechny detektivky jsou na jedno brdo, stejně jako všechny romantické příběhy. Je to jako s vařením - když chce člověk vytvořit slané, nevegetariánské jídlo, obvykle použije buď kuřecí, vepřové nebo hovězí maso. Pak už záleží jenom na tom, jakou uvaří omáčku, jakou přílohu a čím jídlo dochutí. Dobrý kuchař dokáže experimentovat, takže ze stejného základu vznikne vždycky něco nového, stejně jako to umíš Ty s omezeným množstvím zápletek. S jídlem je to docela zábava. Jenže se životem je to něco úplně jiného. Teda, ne že bych Ti chtěla kecat do receptu, ale přeci jen... trošku se začínám bát, co přijde dál.

Nebo se mi tímhle vším snažíš něco sdělit? Jenže co?!

pondělí 28. května 2012

Slova ve tmě

Jsem ta, co za sebou chce spálit mosty
Jsem ta, co má být tvým strážným andělem
Jsem ta, co pláče v městě ztemnělém
Jsem ta, co nechce slyšet podrobnosti

Jsi loď, co doveze mě za obzor
Jsi tisícem nevyřčených vět
Jsi slovo, jemuž nelze vyhovět
Jsi můj divný popůlnoční rozhovor

A/N: Pozdě, ale přece... (http://pribehynapadesatslov.cz/)