čtvrtek 22. září 2011

Černější než černá...

Má se to tak, že je zbytečný dělat si velký naděje. Bohudík já jsem tu chybu neudělala, takže mě ani moc nerozodilo, že tu mojí kapitolu nevybrali. No co. Stejně jsem si nemyslela, že by se jim líbila. Absolutně jsem nenavazovala na lehce neslušný humor Haliny Pavlovské. Soutěže se tak jako tak zúčastním, budu aspoň hlasovat. Další kapitoly už ale psát nebudu, nějak teď moc nestíhám. Možná o prázdninách. Sice je mi trošku líto, že jsem psaním zabila spoustu času, ale bavilo mě to. Nejspíš se to pokusím uplatnit na fanu, ať si to taky někdo přečte, když jsem nad tím strávila skoro dva dny. Sem to zatím dávat nebudu, asi to nechám trošinku odležet.
Příští týden jedeme se třídou na vodu. Vůbec se mi tam nechce, ale co naplat. Jet tam musím. Jestliže nechci naprosto vypadnout z kolektivu, měla bych se trošku snažit. Takže v neděli ráno odjíždíme z Hlaváku a vracíme se ve středu večer. Musím se zabalit a spoustu věcí koupit. Třeba například těstoviny, chleba, konzervy a takový ty věci. Ve čtvrtek jdeme na exkurzi do Židovskýho muzea, jsou maturity, tak co bysme dělali ve škole, že jo.
Takže příští týden tak nějak zmizím ze světa. Doufám, že se můj svět dočista nerozsype.

úterý 20. září 2011

Mikrokosmos naší zahrady =)

O víkendu jsem tak trochu fotila...







P.S: Doufám, že se taky někdy zmůžu na jiný než obrázkový článek =)...

Na pražské střechy pršelo...

Heute hat es geregnet und ich war in der Schule.
Ich habe das Tagebuch geschrieben.

Paul Cézanne - Dům doktora Gacheta

Gestern habe ich ein bisschen fotografiert...


Kdo čekal nějaký inteligentní článek, ať si nechá zajít chuť.


Říkejte si, co chcete. Mně se v Cézannově ateliéru líbilo. A tečka.

Kniha mého srdce - nejlepší stovka

Česká televize zveřejnila sto nejoblíbenějších knih. Já jsem samozřejmě hlasovala už v prvním kole, ale ta knížka se tam nedostala. Vybrala jsem knížku Pět dílků pomeranče od Joanne Harrisové, i když to asi není moje nejoblíbenější, protože já mám ráda spoustu knížek. Ještě nejsem rozhodnutá, pro kterou z top 100 knížek budu hlasovat, samozřejmě, většinu jsem nečetla, ale z tohohle seznamu mám několik favoritů:

Mistr a Markétka od M.A.Bulgakova
Alchymista od P. Coelha
Pýcha a předsudek od J. Austenové
Pán prstenů nebo Hobit od Tolkiena
Hrabě Monte Cristo od A. Dumase

Pro co rozhodně nebudu hlasovat (a znám to):
Egypťan Sinuhet od M. Waltariho (líbila se mi asi jen půlka knížky)
Stmívání od S. Meyer (tomu šílenství jsem nepropadla)
Odkaz dračích jezdců od Ch. Paoliniho (nebavilo mě)

Opovažte se přede mnou vyslovit jméno Orestes...

Já se asi upíšu k smrti. Tohle je naprosto šílený. Kdybych na to měla ještě aspoň ten zítřek, tak je to v pohodě. Jenže my se vrátíme až strašně pozdě večer, takže nemám šanci to zítra stihnout... A taky mám hodně velkou chuť zabít Pawlovskou...

Jsem vyřízená.

Kapitola byla úspěšně odeslána... Za pět minut půlnoc.

Moře a hvězdy

A/N: Songfiction na písničku Mar od Natalie Oreiro

Moře. Kdo někdy za svůj život viděl moře, uzná, že má tajemnou moc. Podmaní si vás, ani nevíte jak.
Za slunečného dne vypadají pláže úplně jinak než za soumraku. Jsou přecpané lidmi, nadšenými, že si konečně můžou odpočinout od každodenního stresu. Najdete tu rodinky s baculatými dětmi, co vřískají radostí, když je někdo pocáká vodou, stavějí písečné hrady a pobíhají sem tam s kyblíčkem a lopatičkou. Můžete tu potkat i šťastné novomanžele na svatební cestě, vodící se za ruce, nebo postarší páry, kterým, zdá se, štěstí vydrželo opravdu dlouho. Zmrzlináři jezdí se svými vozíky a prodávají kornouty se studeným osvěžením každému, kdo má zájem a peníze. Všude je plno ruchu a křiku. Někdo celý den chytá bronz a jiní se s nadšením vrhají do vody. Ale se západem slunce tihle všichni postupně odejdou a chystají se na večeři, vyhládlí celodenním lenošením u moře. A pláž začne žít svým vlastním životem. Pokud jste tu vydrželi až do této chvíle, budete vtaženi do víru událostí, odehrávajících se mimo náš čas a prostor.
Slaný vzduch vás naladí na romantiku, za uschlými chaluhami se skrývá sentiment. Uslyšíte zvláštní souzvuk tónů. To šplouchání vln a přímořský vítr zpívají smutnou baladu o ztraceném námořníkovi a jeho milované. Snad vás šálí sluch, už rozeznáváte slova a vy jste nemilosrdně zachyceni do sítě příběhu jako ryba polapená rybářem.

Cuentan que se marcho
una tarde gris y en el mar
su barca se perdio.

Kráčíte podél vody, v mokrém písku zanecháváte otisky bosých nohou. Za chvíli stopy smyje vlna, která dosáhne o něco dál, než ty ostatní. Kdyby člověk mohl také takhle snadno utéct své minulosti, co na vás občas odněkud vykoukne. Jednou jí spatříte v letu racků, jindy zase v lodi daleko na obzoru. Teď to nechcete vytahovat, chcete mít aspoň chvilku klidu.
Předstíráte, že neslyšíte nářek nešťastné dívky.

Cuentan que el dejo
a su amada Helena y en su
vientre una historia de dos.


Stíny se prodlužují, tma pojídá poslední zbytky světla jako hladový člověk ukusující z krajíce chleba.
A mezi útesy se objevuje dívka. Šaty jí vlají ve větru, dlouhé rozpuštěné vlasy jí sahají až do půli zad. Neklidně přechází po pláži.

Y las lunas pasaban
y ella nobres buscaba
dibujando en la arena
esperando estaba Helena.

V náručí drží malé děcko. Tiskne ho k sobě, protože je to to nejcennější, co jí ještě zbylo. Chodí sem každý den, přijde jí to jako věčnost. Ani by nespočítala, kolikrát už přišla na pláž v naději, že se její milý vrátí. Sedá si do písku a sleduje obzor. Čeká.

Todavia lo espera
anochece en la rivera.
Cada estrella que pasa
su esperanza vuelve a casa.

Na nebe se vyhoupne měsíc a hvězdy se rozsvěcejí jedna po druhé. Helena se dívá na nebe. Jako by doufala, že k ní přijde anděl a vysvobodí ji. Nic se ale neděje. S povzdechem se zvedá ze země a odchází. Jak rádi byste ji zadrželi, ale nenacházíte slova útěchy. Ona se ještě jednou otočí a s nadějí se zadívá na moře. A pak…

Cuentan que el volvio
como a una estrella
que a su amada ilumino.

Jedna z hvězd se rozzáří a najednou je světlo jako ve dne.
Helena se usměje, ztrápený výraz, co se jí na tak dlouhou dobu usídlil ve tváři, najednou vystřídá jiný. V té chvíli je nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Dívka utíká vstříc svému nejdražšímu. Ztrácí se ve hře světel a stínů a pak mizí úplně, jako by tu nikdy nebyla.
A byla snad? Možná vás jen ošálilo moře, mořští bohové si hráli s vašimi smysly na schovávanou.
Lehnete si do písku a pozorujete hvězdy. Je jich tolik, kam jen oko dohlédne, jako diamanty rozsypané na tmavém sametu. A je to nádhera, jen tak odpočívat na pláži, dívat se do nebe, všechny starosti jsou pryč. Chtělo by se vám tančit, bláznivě se rozesmát, běžet a nevědět kam, cokoliv, hlavně žít jinak než doteď. Zahodit celou minulost, která vás tak ničí, utéct od toho všeho a být novým člověkem. Ten pocit je skoro magický. Jen si to kouzlo dokázat udržet.
Na východě se objeví tenký pás světla, nesměle začíná den. Nebe začíná blednout, za chvíli se na obloze rozsvítí slunce. To noc utekla tak rychle?
Znamená to konec vaší vysněné dovolené na ostrově. Poslední večer, poslední procházka po pobřeží, říkali jste si. A ráno odjezd. Jenže teď? Bude to těžké loučení. Moře vás nechce pustit domů. Za hodinu vám jede loď. Ještě byste to stihli, honem do hotelu, popadnout zavazadla… Ale proč? Nesnášíte tu uspěchanost lidské společnosti.
Sedíte na útesu a díváte se. Díváte se, jak vaše loď odplouvá. Ten úžasný pocit svobody! Ale jste opravdu svobodní?

Rackové se vřískavě smějí, vlny divoce narážejí na útes. Zdá se, že z vás moře má radost. Tentokrát je to jedna nula pro něj…

Dívka utopená v bažině

Jsem uvězněná v bažině, všude kolem je to dusivý bahno a připravuje si pro mě pomalou a bolestivou smrt...
A zítra bude poslední zvonění oktavánů. Skoro cítím mrazení v zádech. Chápejte, když jsem byla v primě, ty oktavány jsem vůbec neznala. Ale teď? A nejvíc ze všeho mě děsí, že už za tři roky budeme na řadě my...
Zítra se budu první dvě hodiny flákat ve škole a pak jen psát a psát a psát. To ta moje tvrdohlavost. A zatímco v mých fiktivních světech se zdá být všechno v pohodě, v mém skutečném životě se mi všechno rozpadá pod rukama. Přijde mi, že klopýtám úplně stejně, jako když nás v sobotu večer táhli lesem se zavázanejma očima... Ale tady nemůžu prostě jen zmáčknout delete a ve wordu přepsat nepovedený odstavec. Tohle je REALITA. Měla bych nejspíš trochu víc žít, jinak se utopim.
To smrdutý bahno mě táhne ke dnu, už nemám sílu vzdorovat. Nevnímám, jak na mě všichni volaj, bojuj! a uteč!, nemůžu se ani hnout, nohy mám jako z olova a snažím se aspoň dýchat. A pak vidím, že na mě všichni jen křičej, ať si pomůžu sama, ale z nich mi na pomoc nepřijde nikdo...

Už je to tak, odlétám, přátelé. Na koštěti.

Právě jsem obdržela tuhle pozvánku… No, měla bych si jít asi balit. Ještě jsem nezačala. Bude to nejspíš proto, že se mi tam moc nechce. Loni na soustředění jsem měla dosti zvláštní náladu, takovou povznesenou, tentokrát to vypadá spíš na opak. No nic, jdu si balit.
Mějte se fanfárově a úžasně. Já taky budu.

Tě zve na SLET ČARODĚJNIC, který se koná ve dnech 30.4. - 3.5. 2009
v Louňodrápově pod Blaňodrápem.
Ve čtvrtek přílet v 15:50 k Domečku - hromadný odlet v 16:00
V neděli odlet z Louňodrápova v 13:00 a příjezd do osady Lužiny mezi 14:00 - 15:00.
Nezapomeň si přibalit:
Čarodějnický Hábit dle vlastního uvážení
Hacafrak a křusky do deště
Šátek na krk či na sbírání bylin magických
Bandasku na lektvary omamné a ozdravné
Kopii Průkazu čarodějné Pojišťovny
Lektvar vitamínu B na odlákání klíšťat otravných či jiné podobné byliny

Zvoní to. A není to Santa Claus.

Irča byla přes víkend v Egyptě nakupovat. Já se tomu vždycky divím. Ona v pátek večer letí tam, celou sobotu stráví na trhu nakupováním a v neděli se vrátí s plným batohem nejrůznějších věcí na břišní tance, většinou šátků, sukní a kostýmů. A tak to v tanečním sálku domu dětí a mládeže vypadalo spíš jako na orientálním trhu. Všude se válely šátky a všechny holky se na to vrhly, aby si koupily přesně to, co si objednaly. Chápejte, je to nejspíš výhodná koupě. U nás by se takovéhle kvalitní šátky nesehnaly levněji než za dva tisíce (z Egypta je to nejmíň pětkrát levnější) a není zdaleka takový výběr. Tolik barev a druhů. S penízkama, s korálkama nebo s obojím. Ani já jsem samozřejmě neodolala. A tak jsem si domů přinesla tyrkysový penízko-korálkový šátek. A už jsem spokojená =).
Vůbec s těma břišníma tancema teď bude spousta akcí. Kurz je sice jenom do konce května, ale stejně toho bude hodně:
1. Zítra akademie.
2. 30.4. - 3.5. soustředění
3. 8.5. soutěž
4. Někdy v červnu zase Tropison.
5. Poslední týden letních prázdnin tábor.
Zítra se mi tam, abych pravdu řekla, moc nechce. Nejde jen o to, že mi to zaplácne zase téměř ceou sobotu, ale taky tam budu muset přetrpět spoustu détí hrajících na flétničky nebo tancujících s obručema, stejně jako loni =).