Theobroma cacao

„Jak se tohle všechno vůbec mohlo stát?“ říkala jsem si,

když jsem se místo vytouženého odpočinku po pětidenní dřině procházela s kelímkem horké čokolády od Starbucks po městě,
když jsem si hřála zmrzlé ruce v kapse u člověka, kterého jsem ještě před těmi pěti dny neznala,
když mě tento člověk každou chvíli obejmul kolem pasu,
když jsem mu s výhledem na zářící Prahu říkala, že mi rodiče nedávají dostatek prostoru k žití,
když jsem mu s výhledem na zářící Prahu anglicky! říkala, že mi rodiče nedávají dostatek prostoru k žití,
když jsem s údivem zjistila, že se nyní nacházím na opačném břehu, než jsem byla ještě před několika dny a že to není dvakrát příjemná role,
když se svět dvakrát obrátil vzhůru nohama během pár hodin.
Jak se tohle všechno vůbec mohlo stát?
Jak?
Prostě… tak nějak.

Pondělí 29. 12.
„Ty jsi ta čtrnáctá osoba z Ukrajiny?“
„Ano.“
„A mluvíš anglicky?“
„Žiju už pět let v Londýně.“
„Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal, že jsi tady.“
„Jsem rád, že jsem dnes mohl někomu udělat radost.“

Možná byl už první oční kontakt chybou. Možná už ten mi měl napovědět, že tam něco je. Něco, o co já v tuto dobu a na tomto místě pranic nestojím.

„Ještě chvíli vydrž, snažíme se ti najít ubytování.“
„Když už jsme u toho, nemohl bych bydlet u vás?“

Úterý 30. 12.
„Ta velká skupina z Ukrajiny nám vůbec nerozumí. Myslíš, že bys jim mohl překládat?“
„Jistě.“
„V deset večer se tady sejdeme a já ti řeknu, jaký bude zítřejší program.“
„Nevím, jestli to stihnu. Dala bys mi na sebe kontakt? Napíšu ti, až to budu vědět.“

Středa 31. 12.
„Jdeš teď domů? Bydlím tím směrem, mohu tě doprovodit.“

Čtvrtek 1. 1., brzy po půlnoci
První obejmutí se na Nový rok. Modrá bunda zašustí.

Nizozemská hra s perníčky, hloupé ukazovací písničky a litevský okopávací tanec.
„Nezatančila by sis se mnou?“
„Tak dobře…“

„Máš přítele?“
„Vlastně ne. Před Vánoci jsme se rozešli. A je to dva dny zpátky, co mi řekl, že je to už úplně definitivní konec.“
„Byl to vážný vztah?“
„Ano, myslím, že ano. Byli jsme spolu rok. Myslela jsem si, že je to muž mého života… Teď mám spoustu práce, ale až budu mít víc času na přemýšlení, naplno si to uvědomím a budu strašlivě smutná.“
„Nevěříš na to, že věci jdou k lepšímu? Nový rok, nový začátek. Lepší začátek.“

„Máš ráda lyžování?“
„Docela ano…“
„Říkal jsem si, že bych tuto zimu jel lyžovat, ale nechce se mi jet samotnému… Nedělala bys mi doprovod?“

Čtvrtek 1. 1., odpoledne
Good „morning“! How are you? Hope you finally got some sleep. (In case if you are free in the evening, please let me know. I would like to continue our conversation.)
Nemám čas, píšu mu. Není to výmluva. Jsem už v Praze s někým jiným. Nenechá se odbýt, pošle mi ještě dvě zprávy. Tiše doufám, že z tónu mých odpovědí pochopí, jaký mám na události posledních dnů názor.

Pátek 2. 1., dopoledne
Naši hosté odcházejí. I on odchází, bez zvláštního rozloučení. Jsem ráda, že pochopil. Že to dopadlo tak, jak mělo. Zároveň však pocítím nepochopitelnou lítost, že to dopadlo právě takto.

Pátek 2. 1., odpoledne
Smetáky, kbelíky a hadry na podlahu. Rozšlapané brambůrky, spousty plastových kelímků, okoralé chleby. Zvonící telefon.
Špatně slyším, ale hlas opakuje pořád dokola cosi o autobusu odjíždějícím až v deset večer a prohlídce Prahy.

Čekáme spolu s davem turistů na Staroměstském náměstí na to, až se otevřou dvířka na orloji a začnou se v nich promenovat apoštolové. Ruce si ohřívám o kelímek svařáku. Poprvé po dlouhé době se kupodivu cítím šťastná.Chichotám se do šály.

„Měla bych už jít domů, jsem opravdu unavená. Dnes jsem opět nemohla usnout.“
„Proč? Myslela jsi na mě?“
„Ne, promiň.“
„Já jsem na tebe myslel.“

„Přemýšlela jsi nad tím, že bys se mnou jela lyžovat?“
„Počkej, to myslíš vážně?“
„Ano.“
„Já asi takové věci neumím…“
„Já bych jen rád jel na hory s někým, s kým je mi dobře. Vždyť by to šlo, ne?“
„Nevím.“

„Víš, jsi pro mě jako magnet. Jako bys přišla úplně z jiného světa. Jsi kouzelná.“
Jakoby mimochodem mi obírá chuchvalce vlny z kabátu.
„Asi byla chyba, že jsem sem dnes šla.“
„Proč? Velmi jsem se radoval z tvé přítomnosti.“
„Já vím, jenže… asi to tak není správně.“

Thank you, honey! Just wanted to let u know that I have really enjoyed our excursions and talks. Sweet dreams to you!

B. B. si vás chce přidat mezi své přátele na Facebooku.
Potvrdit / Odstranit žádost