Achilles a želva

V koupelně na stěně

nám visí velké zrcadlo.

Vytváří obraz reality

- ale je to snad realita sama?

Jednou jsem si hrála.

Ukázala jsem zrcadlo naší želvě.

Ukázala jsem zrcadlu naši želvu.

Nechala jsem dvě reality,

aby se protly

v jednom časovém okamžiku.

Želva se nepoznala.

Škrábala mě a kopala,

jen aby se mohla dotknout

té na druhé straně.

Události posledních dnů

nastavují zrcadlo mně.

Ale já se nechci vidět.

To, co vidím, se mi nelíbí.

Škrábu, koušu, kopu.

Ale nepomáhá to.

Prosím ty ruce,

které mě u něj drží,

aby mě pustily

do světa, kde je něco jiného

než já,

zrcadlo

a zase já.

Vidím se.

Ale pořád mám šanci.

Achilles želvu nikdy nepředběhne.

Pokud se želva neschová do krunýře.