"Jak je svět krásný a labyrinty ošklivé!" řekl jsem s úlevou.
"Jak by byl svět krásný, kdybychom znali pravidlo, jak se pohybovat v labyrintu," odpověděl můj mistr.
Svět je krásný. Labyrinty jsou ošklivé.
Svět je labyrint. Srdce je ráj.
Z čehož by mělo vyplývat, že svět buď neexistuje, nebo že je krása subjektivní.
Dnes se svět zatřásl. Východ z labyrintu zasypalo kamení.
Sednout si na schody a jen se smát a smát
- neboť za poslední rok oběhla Země Slunce nejmíň pětkrát.
Tohle mě zaujalo!
OdpovědětVymazatVýňatek z nějaké knihy?
Nebo dokonce tvůj vlastní text?
Vida!
OdpovědětVymazatJméno Růže jsem četla, ale už je to nějaký ten pátek (nebo spíš nějaký ten Silvestr), takže mi vypad z hlavy. Ale ten labyrint mi byl trochu povědomý (tam hraje celkem podstatnou úlohu).
Jenže mě zmátla ta další slova, tvůj vlastní text.
Ale víš, že to pěkně ladí dohromady?
(Asi ano, jinak bys to nepsala!:-))