Jako nehybná skála
nesu svůj život
nesu svůj život
krajinou mrazu
rozervaná nárazy větru
a zároveň zdánlivě silná
prchající
prchající
a přece zůstávající
Smečka vlků
vyděděných
vyděděných
osamělých
a na kost promrzlých
bloudí tou krajinou
se mnou
Jsme v pasti
Všichni čekáme
až začne léto
léto nových příslibů
a naděje
Vichřice řádí dál
Skála pevně stojí
v dravém proudu času
ale nemá se kam ukrýt
Sama musí poskytnout
úkryt smečce vlků
A/N: Opět jedna inspirovaná výkladem na semináři z literatury a taktéž mou nynější podivnou situací (z čehož vyplývá, že i báseň musí být trochu podivná)...
Jsi úžasná! Tvé básně jsou neobyčejně emotivní a přitom ne přeslazené. Dovedou vzít za srdce.
OdpovědětVymazat