úterý 21. srpna 2012

The demon in our hearts is called "What's-The-Point?!".

Mám tašku s nápisem "Never stop thinking!". Kdybych si odmyslela to slovíčko "never", docela by se mi to heslo zamlouvalo.

Půjdu hledat smysl absurdity světa.
(Osmnáct hodin do odletu.)
Žijte tu blaze.

neděle 19. srpna 2012

Fotím, fotíš, fotíme

Tenhle blog byl vždycky zaměřený spíš na pseudo-literární výtvory a napůl zašifrované deníčkové zápisy. Ale protože jsem za maturitu dostala vlastní foťák a ten samozřejmě nemůže ležet nepoužívaný ve skříni, nemuselo by to ani trvat dlouho a charakter tohoto blogu by se změřil spíš na fotograficky dokumentační. A to bych nerada.
Proto jsem se rozhodla rozdvojit - alespoň na té internetové rovině - a založit si druhý blog, kam budu sypat své více či méně povedené fotografie. Tady se sice nejspíš také občas něco objeví, ale jen doplňkově.
A teď pro vás asi ta nejpodstatnější informace - tedy pokud byste se rozhodli mé nové stránky poctít svou návštěvou - a to sice adresu, kam se ta moje druhá, fotografická polovina odsud odstěhovala:


Pokud tam zavítáte, budu moc ráda. Nejsem sice žádná fotografka - a asi se jí asi nikdy nestanu - ale třeba někoho z vás mé fotky potěší.

Chvilku potrvá, než se nový blog rozběhne, a proto, abych vás nalákala (nebo vlastně možná odradila), tu pro vás mám malou ochutnávku ze záběrů, které jsem pořídila na dovolené...










pátek 17. srpna 2012

"Jestliže záleží na něčem, pak záleží na všem."

Na letošní dovolené jsem

navštívila ledovou jeskyni,
nakupovala v Monaku papírové kapesníky,
předstírala, že je mi dvacet,
vyzkoušela provazochodectví pod vodou,
založila si sbírku kamenných srdcí,
vyráběla indiánský lapač snů,
zažila setkání pravděpodobné téměř jen při letu na nepravděpodobnostní pohon,
viděla slzu svatého Vavřince,
poprvé v životě mluvila s Američanem,
večer před usnutím pozorovala hvězdy a gekony nad hlavou,
slyšela kraví zvonkohru a padající lavinu,
učila se pádlovat na horském jezeře,
vydala se hledat konec světa a možná ho i našla,
viděla ohňostroj nad mořem,
chodila s hlavou téměř v oblacích,
a málem si přivodila omrzliny rukou při stavbě sněhuláka.

(PS: Fotodokumentace brzy!)

středa 25. července 2012

Pani učitelko, kdy už tam budeme?

Na zámeckém nádvoří.
F.: "Budu si tu moct zase dneska něco koupit?"
Já: "A co ti na to maminka doma řekla, že jsi včera utratil všechny peníze?"
F.: "Nic. Dala mi na dnešek další tři stovky."

Cestou na vlak.
J.: "Tady je taková hezká zelená travička…"
Já: "Tak chceš jít chvíli po travičce, abys nemusela po silnici?"
J.: "Nene. Já ne. Ona by pak byla třeba o hodně hnědější a špinavější."

M.: "Já už nemůžu!"
Já: "To se nedivím, že tě bolí nožičky… v takovýchhle sandálkách jít na výlet!"
M.: "Ale já doma nic jinýho nemám."
Já: "A v čem chodíš na výlety jindy?"
M.: "My nechodíme na výlety. Jenom na výlet do Alberta a zpátky."
Já: "Tomu se neříká jít na výlet, ale jít na nákup… A co nosíš, když jdete do přírody?"
M.: "Jednou jsem šla se sestrou sedm kilometrů a to jsem měla taky tyhle boty… Koho to baví, takhle chodit?"
Já: "Mě třeba docela jo."
M.: "To mě ne. Nejlepší je sedět doma na pohovce."
Já: "Ale vždyť tam není příroda!"
M.: "Když si pustíš televizi, tak jo. To je úplně to samý. A o hodně lepší, protože se není potřeba tolik hýbat."

Ve vlaku. Čekám s F. ve frontě na záchod.
F.: "A můžu jít už dovnitř?"
Já: "Ještě ne, protože vevnitř je M."
Cestující (samozřejmě ten cestující): "No, kamaráde, jestli jsou vevnitř holky, tak to bude na dlouho."

A/N: Děti opět perlí. A já nemám sílu na deset dní.

úterý 24. července 2012

Den třetí

Získat si moji důvěru není až zas tak těžké. Získat si mou sdílnost je o něco složitější. A získat si mé srdce, to není jen tak. Ale potom se mě zbavit… to už je takřka nemožné.
"Člověk je navždy zodpovědný za to, co si k sobě připoutal."
Chcete to přesto riskovat? Tak prosím, zde je

Osm způsobů, jak si získat mé srdce (či jak jej chytře oblafnout):

1. Tvařte se, že rozumíte všem mým Milenám.
2. Vymýšlejte si nějaké vlastní Mileny, abych měla pocit, že jsme naladění na stejnou vlnovou délku.
3. Chápavě přikyvujte, až si vám budu chtít postěžovat na nespravedlnosti světa.
4. Obejměte mě ve chvíli, kdy to bude vypadat, že to potřebuji. Případně i když to tak vypadat nebude.
5. Necpěte do mě jídlo, ale zároveň po očku dohlížejte na to, jestli nehladovím příliš dlouho.
6. Pokud máte co skrývat, skrývejte to pořádně, abyste neuváděli mé intuitivní mozkové buňky ve zmatek.
7. Donuťte mě myslet si, že potřebujete víc vy mě než já vás.
8. Přesvědčte mě, že u vás nemám opravdu nejmenší důvod vidět fialově (to je tak, no... někdo vidí rudě, já zas fialově). To bude opravdu těžké.

A to nejlepší nakonec - není to ani tak osm způsobů, jako spíš osm tipů. To znamená, že pokud dodržíte všechny tyto mé rady, je jistá pravděpodobnost, že si mé srdce skutečně získáte.

(Já jsem přeci říkala, že to není jen tak.)

neděle 22. července 2012

Den druhý

Den druhý - Devět faktů o mně
(aneb ať žijí čísílka!)

1. K dnešnímu dni vlastním přibližně šedesát pět párů náušnic.
2. Kdykoliv někde vidím nějaké číslo, zkoumám, zda je dělitelné třemi.
3. Dnes jsem našla tři čtyřlístky - a za tenhle rok jich bylo určitě víc než padesát.
4. Mám ve skříni osm kostýmů na břišní tanec. Půlka z nich mi už nejspíš bude malá.
5. Z domácích zvířat jsme měli nebo máme: dvě morčata, dva králíky, jednoho osmáka degu, dvě vodní želvy, jednoho raka, pět ježků, jednoho rorýse, jednoho netopýra, několik housenek (později motýlů) a nesčetně mnoho rybiček, šneků a pavouků.
6. Vloni jsem viděla padat přesně osmnáct hvězd. Letos ani jednu.
7. Z tělocviku jsem nikdy neměla nic horšího než jedničku, ačkoliv moje výkony tomu zcela určitě neodpovídaly.
8. Momentálně mám bytostný odpor k druhým večeřím.
9. Až chorobně se zajímám o dělení nulou.

sobota 21. července 2012

Den první

Ano, i já se nakonec přidávám. Tak mě tu máte i s mou napůl překonanou nechutí k řetězákům.

Den první - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterými často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Den první - deset věcí, které bych chtěla říct deseti různým lidem

1. Chybíš mi, má drahá pohádková babičko! Vím, žes říkala, ať se ptám, dokud můžu. Ale copak se dá naptat do zásoby? To je jako chtít si schovat kousek tepla z letních veder na zimu.

2. Snad se může zdát, že už všechno bylo vyřčeno. Že jsme si všechno, co jsme si měli povědět, už dávno pověděli. Že už se nedá vymyslet nic nového, co bych Ti teď mohla říct. Přesto zrovna pro Tebe toho mám nejvíc na srdci. Třeba bych Ti ráda řekla, že jsem se taky nakazila - tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili - jen jsem tehdy neměla odvahu přiznat to. A ještě něco - ano, vím, že tohle jsem už asi stopadesátkrát zdůrazňovala - ale prosím Tě, dávej na sebe pozor. Mám o Tebe strach. A nedělám drámo. Tečka.

3. Vám už jsem toho taky hodně napovídala. A ještě víc jsem Vám toho napsala - mohla jste si počíst o ementálu a hruškách, o igelitce naruby, o labyrintech, o plápolavém pláči a o úvahách nad použitím písmen s a z v jazyce českém. Teď už toho vlastně moc nezbývá - snad jen zeptat se, jak se daří Vaší fififjonce. Já už jsem totiž taky pochopila, proč se člověk nemá rozplynout v ostatních. A že mi to trvalo.

4. Kdyby se mě někdo zeptal, koho považuju za člověka s nejkrásnějšíma očima pod sluncem, označila bych Tebe. Víš to? (Vlastně je asi hloupost takhle se ptát, když odpověď znám - stejně jako všechny ty další odpovědi.) A nezapomeň - vakuum je všude.

5. Vím, že Ty víš. A je docela legrace pozorovat, jak si myslíš, že víš a že já nevím, že Ty víš. Přečíst si něco je ostatně vždycky snazší než si to domyslet, ne?

6. Má milá Porthosko! Říká se, že v nouzi poznáš přítele. A já jsem Tě v té Tvé nouzi nechala pořádně vymáchat. Chtěla jsem Ti pomoct… ale prostě to nějak nešlo. A doteď si to vyčítám. Vlastně mi ani nepřísluší nazývat se Tvou spolumušketýrkou - tehdy jsem se vůbec neřídila heslem "Jedna za všechny a všechny za jednu!". Už jenom proto, co jsi pro mě za všechny ty roky udělala, jsem se měla víc snažit.

7. Jsi pro mě jedna velká záhada. Fascinuješ mě - třeba tím, že si ve dvě hodiny v noci umíš povídat o přísadách do vanilkové zmrzliny. Docela dobře bych si dovedla představit, že bychom mohly být spřízněné duše, ale na to Ty příliš ráda mizíš. Až jednou budu chtít vydat knihu, ozvu se Ti.

8. Uklízení na Tvé hlavě se klidně ujmu. Já bych zase potřebovala někoho, kdo by mi uklízel v hlavě. Docela by se mi hodilo občas protřídit nafialovělé smetí ze zatuchlých koutů a vyhodit přestárlé Mileny (ne milenky, propána, zas ty hloupé asociace!), kterým už dávno nikdo nemůže rozumět, ale sama na to nemám odvahu.

9. Už jenom pro tu legraci bychom někdy někam měly vyrazit úplně stejně oblečené. Co na tom, že by si kdekdo ťukal na čelo?

10. Pane, co jste šel kolem a co Vám stále vykám, ačkoliv bych nemusela (víte, že slovo "vykat" je od slova "zvyk"? - jsem tedy zvyklá vám vykat) a který jste někam zmizel, jestli půjdete cestou zpátky zase kolem, zanechte aspoň nějaký odkaz na poezii. Ráda si rozšířím obzory.

Spinká a hajinká

Tento králík:
a) je mrtvý
b) je v kómatu
c) jenom spí



Ačkoliv by se mohlo zdát, že správná odpověď je a), je to c). Nás to zpočátku taky dost vyvádělo z míry, protože našeho minulého králíka jsme nikdy spát neviděli a tenhle se tímhle způsobem rozplácne každou chvíli.


Neříkalo se o králících, že mají lehký spánek - a dokonce že spí s otevřenýma očima? Ten náš se jen tak nevzbudí - a to ani když mu otevřu klec a fotím ho s bleskem...

Frusteinkaufen

Fialová mikina - už potřetí v řadě
(jen neříkej: to přeci o něčem svědčí!),
tříčtvrťáky jak vyprané v čokoládě
(barva, co ocení oční potápěči),
dvě modré čelenky do vlasů
(jejich odstín snad nechci ani definovat).

Když mozek pracuje v přesčasu,
raději pusťte ho na chvíli nakupovat!

A/N: Nakupování, přecpaná obchodní centra a zběsilé závody za co nejnižími cenami opravdu nemám nijak v lásce a ve většině případů se tomuhle šílenství vyhýbám... ale na vymytí mozku je toho občas zapotřebí.

úterý 17. července 2012

(Výtvar)Ničení aneb Příběh jedné tašky

Když se u nás vyrábí, tak se prostě vyrábí. Nemůžete se divit ničemu...
(Názorná ukázka z koupelny.)



A k tomu jeden romantický taškopříběh:
Světěm se potloukal osamělý človíček a jeho život se mu zdál strašně prázdný...

... jenže byl tu i někdo druhý, který si myslel totéž...

... a pak se tihle dva potkali a od té doby chodili světem spolu :).