sobota 9. února 2013

Pozor, máte překrývající se výuku!

Je večer. Snažím se svou hlavu ještě na poslední chvíli donutit pozřít nějaké informace, abych nebyla tak pozadu za plánem, jenže ona už nemůže. Už je pěkně přežraná.
Přijde mamka. "Kdo je on? Tvého srdce šampión?" ptá se.
"Hm… asi nějaký enzym," povídám s nosem zabořeným do poznámek.
"Já myslela, že je to žabáček."
Vzbudím se z toho nepříliš pěkného snu o buněčné enegetice. "Cože, jaký žabáček?"
"No, já jen, aby ses pak třeba nechtěla vdát za líh. To už by nějaký žabí princ byl lepší."

Už to trvá nějak moc dlouho. A já si začínám připadat jako nějaký krtek permanentě zalezlý pod zemí. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy byla venku… Ach ano, už vím. Ten den, kdy jsem měla minulou zkoušku. Kyslík už znám pomalu jen jako slovo v učebnicích. Myslím, že na mě musí být překrásný pohled - bledá holka s kruhy pod očima a s kdovíjak dlouho nemytými vlasy, dvacet čtyři hodin denně spletenými do copu, aby nepřekážely, a se škrábnutím na ruce ve tvaru velkého červeného vykřičníku, které mi způsobilo jedno z našich drahých domácích zvířátek. Je to prostě nádhera.

Tenhle stav má ale i svoje určité výhody.
Tak například - když člověk něco nestihne, vždycky to může omluvit tím, že se teď opravdu musí pořádně učit. Ostatní pro to mají většinou o trošku větší pochopení, než kdyby ten čas nezbyl kvůli nějaké zábavě.
Člověk taky nemusí litovat, že nemá kamarády. Stejně by na ně neměl čas. Takhle se aspoň ušetří výčitek.
A co především - pokud je mozek příliš zahlcen učením, nezbývá mu už energie na samostatné myšlení.
("Mít málo času je někdy docela výhoda. Víš, já se snažím co nejvíc se zaměstnat, abych nemusela moc myslet."
Udiveně na mě pohlédne, aby se přesvědčil, že jsem to opravdu byla já, kdo tohle řekl. "To je ale opravdu velká změna…"
"Já vím. Lidé se občas mění.")

Ale už brzy tomu bude konec. Brzy také uplyne 365 dní od chvíle, kdy se šťastný rok 2012 změnil v nešťastný rok 2012. Pak už bude třeba čas přestat dýchat ten imaginární kyslík, vyběhnout ven a podívat se, jak vlastně vypadá obloha. A i kdyby nebyla tak hezká, jak jsem si ji představovala, ten Slovák říkal, že rok 2013 bude už určitě lepší. Prý to cítí v kostech. Věřím, že měl pravdu.

Pozor, máte překrývající se výuku!

Je večer. Snažím se svou hlavu ještě na poslední chvíli donutit pozřít nějaké informace, abych nebyla tak pozadu za plánem, jenže ona už nemůže. Už je pěkně přežraná.
Přijde mamka. "Kdo je on? Tvého srdce šampión?" ptá se.
"Hm… asi nějaký enzym," povídám s nosem zabořeným do poznámek.
"Já myslela, že je to žabáček."
Vzbudím se z toho nepříliš pěkného snu o buněčné enegetice. "Cože, jaký žabáček?"
"No, já jen, aby ses pak třeba nechtěla vdát za líh. To už by nějaký žabí princ byl lepší."

Už to trvá nějak moc dlouho. A já si začínám připadat jako nějaký krtek permanentě zalezlý pod zemí. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy byla venku… Ach ano, už vím. Ten den, kdy jsem měla minulou zkoušku. Kyslík už znám pomalu jen jako slovo v učebnicích. Myslím, že na mě musí být překrásný pohled - bledá holka s kruhy pod očima a s kdovíjak dlouho nemytými vlasy, dvacet čtyři hodin denně spletenými do copu, aby nepřekážely, a se škrábnutím na ruce ve tvaru velkého červeného vykřičníku, které mi způsobilo jedno z našich drahých domácích zvířátek. Je to prostě nádhera.

Tenhle stav má ale i svoje určité výhody.
Tak například - když člověk něco nestihne, vždycky to může omluvit tím, že se teď opravdu musí pořádně učit. Ostatní pro to mají většinou o trošku větší pochopení, než kdyby ten čas nezbyl kvůli nějaké zábavě.
Člověk taky nemusí litovat, že nemá kamarády. Stejně by na ně neměl čas. Takhle se aspoň ušetří výčitek.
A co především - pokud je mozek příliš zahlcen učením, nezbývá mu už energie na samostatné myšlení.
("Mít málo času je někdy docela výhoda. Víš, já se snažím co nejvíc se zaměstnat, abych nemusela moc myslet."
Udiveně na mě pohlédne, aby se přesvědčil, že jsem to opravdu byla já, kdo tohle řekl. "To je ale opravdu velká změna…"
"Já vím. Lidé se občas mění.")

Ale už brzy tomu bude konec. Brzy také uplyne 365 dní od chvíle, kdy se šťastný rok 2012 změnil v nešťastný rok 2012. Pak už bude třeba čas přestat dýchat ten imaginární kyslík, vyběhnout ven a podívat se, jak vlastně vypadá obloha. A i kdyby nebyla tak hezká, jak jsem si ji představovala, ten Slovák říkal, že rok 2013 bude už určitě lepší. Prý to cítí v kostech. Věřím, že měl pravdu.

středa 6. února 2013

Přírůstek do rodiny

Ráda bych vám představila nového člena naší rodiny.
Je to holka.
Váží 244 g.
Jméno zatím nemá.
Je na jedno oko slepá.
Proto jsem v pokušení říkat jí Esmeralda (ale to bych jí asi nemohla udělat, vzhledem k tomu, že jsem neviděla ani jeden díl tohohle nejspíš opravdu hodně kvalitního seriálu...).
Je to zjevně docela bojovnice. Takhle malí ježci se totiž v přírodě února zpravidla nedožijí. A už vůbec ne ti nějakým způsobem znevýhodnění...

Přírůstek do rodiny


Ráda bych vám představila nového člena naší rodiny.
Je to holka.
Váží 244 g.
Jméno zatím nemá.
Je na jedno oko slepá.
Proto jsem v pokušení říkat jí Esmeralda (ale to bych jí asi nemohla udělat, vzhledem k tomu, že jsem neviděla ani jeden díl tohohle nejspíš opravdu hodně kvalitního seriálu...).
Je to zjevně docela bojovnice. Takhle malí ježci se totiž v přírodě února zpravidla nedožijí. A už vůbec ne ti nějakým způsobem znevýhodnění...


čtvrtek 31. ledna 2013

(Ultra)Fialová katastrofa

Přijde takhle paní Schrödingerová za manželem, celá vyděšená a ptá se: "Prosím tě, Erwine, co jsi to prováděl s tou naší kočkou? Vždyť ona je chudák napůl mrtvá..."
Já jsem taky napůl mrtvá. Mohou za to rovnice přes celý řádek se symboly jako z lexikonu kouzel. Jo, už mě zase zavřela ve věži ta zlá čarodějnice jménem Chemie.
Ale já jí dnes večer uteču. Celý den tu přežívám v účesu ála Božena Němcová, jenom proto, abych se mohla na tu slávu náležitě učesat. (Rapunzel, Rapunzel, lass mir dein Haar herunter... Tak se přeci utíká z věže, ne?)
Je to vážně důležité. Protože dneska se bude provádět kvantové měření. Kočky se budou buď křísit, nebo vraždit. Podle situace.
Jedou spolu Einstein a Schrödinger autem a srazí kočku. Einstein chce vystoupit a podívat se, jestli se jí něco nestalo. Schrödinger ho ale zastaví se slovy: "Co blázníš, chceš ji zabít?!"
Tomu se říká kolaps vlnové funkce. (Jen doufám, že to vraždění vydrží aspoň vlnová funkce mých vlasů, cha.)

(Ultra)Fialová katastrofa

Přijde takhle paní Schrödingerová za manželem, celá vyděšená a ptá se: "Prosím tě, Erwine, co jsi to prováděl s tou naší kočkou? Vždyť ona je chudák napůl mrtvá..."
Já jsem taky napůl mrtvá. Mohou za to rovnice přes celý řádek se symboly jako z lexikonu kouzel. Jo, už mě zase zavřela ve věži ta zlá čarodějnice jménem Chemie.
Ale já jí dnes večer uteču. Celý den tu přežívám v účesu ála Božena Němcová, jenom proto, abych se mohla na tu slávu náležitě učesat. (Rapunzel, Rapunzel, lass mir dein Haar herunter... Tak se přeci utíká z věže, ne?)
Je to vážně důležité. Protože dneska se bude provádět kvantové měření. Kočky se budou buď křísit, nebo vraždit. Podle situace.
Jedou spolu Einstein a Schrödinger autem a srazí kočku. Einstein chce vystoupit a podívat se, jestli se jí něco nestalo. Schrödinger ho ale zastaví se slovy: "Co blázníš, chceš ji zabít?!"
Tomu se říká kolaps vlnové funkce. (Jen doufám, že to vraždění vydrží aspoň vlnová funkce mých vlasů, cha.)

čtvrtek 24. ledna 2013

O šípkové Růžence, skřítcích a růžových pidikříscích

"Rozsivka stráví celý svůj život na ploše o velikosti jednoho podložního sklíčka od mikroskopu. A na téhle ploše si musí taky najít partnera. Musíte si uvědomit, že pokud bude takový partner o deset centimetrů dál, nestihne k němu dolézt a chcípne cestou. Tady se dějí dramata na mikroskopické úrovni."

Takové rozsivky jsou na tom docela dobře. S jednobuněčností přeci jen asi nemohou přemýšlet nad svou životní situací. Kdyby ovšem byly schopné nějakých citů či sebereflexe, možná by ze svého raphé vyloučily několik kapek slané vody, což by jim ovšem moc nepomohlo, vzhledem k jejich bezmoci - o těch deset centimetrů dál by je to stejně nedopravilo. A nebo by to prostě vzdaly.
Asi jako člověk, do nějž se za celý jeho život nikdo nezamiloval.
Asi jako člověk, který se jednoho rána podívá do zrcadla a pochopí, že teď už bude jenom ošklivější (což není zrovna povzbudivé, když uvážíme, že ani onen výchozí stav za moc nestál).
Asi jako člověk který si po týdnu zapne telefon a zjistí, že ho za tu dobu nikdo, ale opravdu vůbec nikdo, nesháněl.
Ten to taky jednoho dne vzdá.
Už se to blíží, proteasome, chaperony nepomohly.

O šípkové Růžence, skřítcích a růžových pidikříscích

"Rozsivka stráví celý svůj život na ploše o velikosti jednoho podložního sklíčka od mikroskopu. A na téhle ploše si musí taky najít partnera. Musíte si uvědomit, že pokud bude takový partner o deset centimetrů dál, nestihne k němu dolézt a chcípne cestou. Tady se dějí dramata na mikroskopické úrovni."

Takové rozsivky jsou na tom docela dobře. S jednobuněčností přeci jen asi nemohou přemýšlet nad svou životní situací. Kdyby ovšem byly schopné nějakých citů či sebereflexe, možná by ze svého raphé vyloučily několik kapek slané vody, což by jim ovšem moc nepomohlo, vzhledem k jejich bezmoci - o těch deset centimetrů dál by je to stejně nedopravilo. A nebo by to prostě vzdaly.
Asi jako člověk, do nějž se za celý jeho život nikdo nezamiloval.
Asi jako člověk, který se jednoho rána podívá do zrcadla a pochopí, že teď už bude jenom ošklivější (což není zrovna povzbudivé, když uvážíme, že ani onen výchozí stav za moc nestál).
Asi jako člověk který si po týdnu zapne telefon a zjistí, že ho za tu dobu nikdo, ale opravdu vůbec nikdo, nesháněl.
Ten to taky jednoho dne vzdá.
Už se to blíží, proteasome, chaperony nepomohly.

úterý 15. ledna 2013

Houbaři a mechaři

Pár tipů pro houbaře (to až bude zase léto):
1. Sparassis crispa je docela fajn houba. Dokud ji nemusíte čistit od písku.
2. Pokud najdete Boletus edulis, můžete se jím oprávněně pochlubit svému okolí. Naopak Boletus satanas raději nechejte v lese.
3. To samé učiňte i s houbami rodu Amanita, pokud se tedy nejedná například o druh Amanita rubescens.
4. Phallus impudicus je houba odporná nejen názvem, nýbrž i svým zápachem. O to víc podivné je to, že je v mládí jedlá.
5. Na akátech můžete najít druh Auricularia auricula-judae. Pokud nesháníte pouze odvar z babského ucha, tohle ucho by se vám mohlo hodit. Například do číny.
6. Agaricus campester si s Amanitou phaloides splete jen úplný začátečník. Jestliže si nejste jistí, raději si nic podobného do smaženice nekrájejte.
7. Russula emetica vám už již podle svého druhového názvu neudělá dobře na žaludek.
8. Druh Leccinium quercinum je oproti tomu docela chutný. Druhové jméno tentokrát poradí, kde ho hledat.
9. Geastrum fimbriatum je krásná už od pohledu. Vypusťte tři písmena z jejího názvu a zkuste ji vyhodit do vzduchu a něco si přát. Třeba to zafunguje.
10. Jestli najdete druh Tremella folicea, dejte ho naší Filosofce. Ačkoliv to už asi není aktuální.

(A když jsem vám tak hezky poradila, nechete se to někdo za mě naučit...?)
PS: A hlavně se mě neptejte, kde najít Psilocybe. To nám ve škole neříkali.

pondělí 14. ledna 2013

Houbaři a mechaři

Pár tipů pro houbaře (to až bude zase léto):
1. Sparassis crispa je docela fajn houba. Dokud ji nemusíte čistit od písku.
2. Pokud najdete Boletus edulis, můžete se jím oprávněně pochlubit svému okolí. Naopak Boletus satanas raději nechejte v lese.
3. To samé učiňte i s houbami rodu Amanita, pokud se tedy nejedná například o druh Amanita rubescens.
4. Phallus impudicus je houba odporná nejen názvem, nýbrž i svým zápachem. O to víc podivné je to, že je v mládí jedlá.
5. Na akátech můžete najít druh Auricularia auricula-judae. Pokud nesháníte pouze odvar z babského ucha, tohle ucho by se vám mohlo hodit. Například do číny.
6. Agaricus campester si s Amanitou phaloides splete jen úplný začátečník. Jestliže si nejste jistí, raději si nic podobného do smaženice nekrájejte.
7. Russula emetica vám už již podle svého druhového názvu neudělá dobře na žaludek.
8. Druh Leccinium quercinum je oproti tomu docela chutný. Druhové jméno tentokrát poradí, kde ho hledat.
9. Geastrum fimbriatum je krásná už od pohledu. Vypusťte tři písmena z jejího názvu a zkuste ji vyhodit do vzduchu a něco si přát. Třeba to zafunguje.
10. Jestli najdete druh Tremella folicea, dejte ho naší Filosofce. Ačkoliv to už asi není aktuální.

(A když jsem vám tak hezky poradila, nechete se to někdo za mě naučit...?)
PS: A hlavně se mě neptejte, kde najít Psilocybe. To nám ve škole neříkali.