Přijde takhle paní Schrödingerová za manželem, celá vyděšená a ptá se: "Prosím tě, Erwine, co jsi to prováděl s tou naší kočkou? Vždyť ona je chudák napůl mrtvá..."
Já jsem taky napůl mrtvá. Mohou za to rovnice přes celý řádek se symboly jako z lexikonu kouzel. Jo, už mě zase zavřela ve věži ta zlá čarodějnice jménem Chemie.
Ale já jí dnes večer uteču. Celý den tu přežívám v účesu ála Božena Němcová, jenom proto, abych se mohla na tu slávu náležitě učesat. (Rapunzel, Rapunzel, lass mir dein Haar herunter... Tak se přeci utíká z věže, ne?)
Je to vážně důležité. Protože dneska se bude provádět kvantové měření. Kočky se budou buď křísit, nebo vraždit. Podle situace.
Jedou spolu Einstein a Schrödinger autem a srazí kočku. Einstein chce vystoupit a podívat se, jestli se jí něco nestalo. Schrödinger ho ale zastaví se slovy: "Co blázníš, chceš ji zabít?!"
Tomu se říká kolaps vlnové funkce. (Jen doufám, že to vraždění vydrží aspoň vlnová funkce mých vlasů, cha.)
Proč je ta katastrofa fialová?
OdpovědětVymazatKašli na kočky, maniodepresivní tygři jsou lepčejší. Jakože o dost.
Kašli i na jiné věci. Prostě na ně kašli. Dej se na buddhismus, očekávej nejhorší všude a pak buď příjemně překvapená. Nebo sežeň k té své nemrtvé mrtvé pejska a nech je upéct dort.
Oba moji rodiče mi říkali, že jsi hubená. A že prý hezky tancuješ.
Aby ses nám v té chemii neutopila. Víš ty co? My dvě někdy musíme vyrazit podnikat něco akčního a divnýho. Třeba házet kostkový cukr do Vltavy.
Názvosloví, jak hlásala přední strana mého sešitu do chemie, je základem veškerého poznání.
OdpovědětVymazatAnekdota chemická: H2SO5
Fialová, to je zvláštní.
[2]: Tuto anekdotu znám také... Jenže - ó, hrůza! - podívejte, co jsem našla: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_peroxos%C3%ADrov%C3%A1 .
OdpovědětVymazatTedy s Vámi musí být sranda… Že se nestydíte, takhle kazit tak krásnou anekdotu! Některým lidem holt není nic dobré, do všeho musí šťourat! Je mi z Vás až smutno.
OdpovědětVymazat[4]: Možná máte pravdu - třeba proto se se mnou většina lidí nevydrží bavit déle než pět minut. Asi nemám smysl pro humor. (Dneska mi to zrovna někdo řekl.) Nebo moc myslím. A nebo je to zkrátka jen další z projevů mé deformace studiem. (A to už bude jenom horší...) Jinak se hluboce omlouvám, pokud Vás uvedla do deprese, stala se důvodem Vaší sklíčenosti, přivodila Vám splín, způsobila melancholickou náladu, rozesmutnila Vás, případně zapříčinila jakýkoliv posun Vašeho psychického stavu k horšímu.
OdpovědětVymazatByl jsem tak pyramidálně zarmoucen, že jsem několik hodin seděl v lese a plakal. Kolem šel myslivec Svoboda, kterého pohled na moji zmučenou maličkost natolik dojal, že usedl po mém boku a plakal též. Před malou chvílí se mi doneslo, že ten nešťastník z dlouhého sezení nastydl a v bolestech zemřel. Předtím však v rozrušení zanechal v lese auto. Nedbale ho zaparkoval ve svahu. Auto ze svahu sjelo a narazilo do stromu, přičemž nešťastnou náhodou došlo k proražení nádrže. Když šli potom kolem dřevorubci, jeden z nich, pracovních předpisů nedbaje, zahodil poblíž vraku nedopalek. Benzín se vzňal a les vyhořel. Shořel i stoh slámy zemědělce Janouška. Nutno říci, že ani dřevorubcům, kteří tou dobou pobývali v maringotce na kraji lesa, nebylo dopřáno, aby se vrátili ke svým rodinám. Několik vdov prý spáchalo sebevraždu, jiné se psychicky zhroutily. A aby toho nebylo málo, tak ani já se necítím nejlépe. Pokousal mě jezevec. Ale mám Vás rád, takže Vám velkoryse odpouštím.
OdpovědětVymazat[6]: Teď byste se měl stydět zase Vy. Takhle ošklivě si ze mě utahovat! Co kdybych to vzala vážně (když nemám žádný smysl pro humor, že ano)? To bych pak musela jít taky plakat do lesa. Nebo vlastně spíš na pole, protože les nikde poblíž nemáme. Tam by na mě mohl zaútočit například nějaký krvelačný zajíc nebo by mě uklovalo hejno koroptví. A to by Vám už potom neměl kdo odpouštět. Ale když už jsme u těch zvířat... Jestli Vás opravdu pokousal jezevec, tak honem utíkejte k doktorovi. Například taková vzteklina je v pozdějších stadiích neléčitelná. (Ach, už zas ta má deformace studiem... Ale tentokrát pro Vaše dobro.)
OdpovědětVymazatTo by byla katastrofa! Možná i fialová.
OdpovědětVymazatU nás to s lesy taky není valné, proto se místní dohodli a za les je považován shluk dvou a více stromů.
Mám zcela protichůdné informace. Když vztek lína popadne, stačí ho chvíli nechat a on se uklidní. Tady se zas krásně projevuje Vaše nenechavá povaha! Lín má přece právo se vztekat. A jen proto, že ho Vaše léčba, která je ostatně zcela zbytečná, což on ví, ještě víc rozčiluje, není snad hned vztek lína neléčitelný. Opravdu nevím, co Vás na té biologii učí!