sobota 8. října 2011

O půlnoci

Téma: Nemrtvá princezna
Fandom: Pověsti / Originál

Všechny úplňkové noci probdím.
O půlnoci vyjdu na hradby, oděná do sněhobílých šatů. V záři měsíce vypadám skoro průsvitná. Vítr cuchá mé dlouhé černé vlasy a pohrává si s hedvábím, které mám na sobě.
V zimě skoro umrzám, ačkoli chlad bych jako mrtvá vlastně ani neměla cítit. To pak venku tak dlouho nevydržím.
Často tam naříkám nad svým nešťastným osudem. Kdo mě konečně vysvobodí z mého skličujícího údělu?

Všechny úplňkové noci probdím.
Čeká se to ode mě. Jako zaměstnankyně místního hradu musím hrát bílou paní, běhat po hradbách v hedvábných šatech a úpět. Přesně to si totiž turisti přejí vidět.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net .

Procházky

Téma: Světlo
Fandom: Originál

Nesnáším světlo. Na procházky chodím nejdřív za šera, když stromy vrhají křivolaké stíny. Venku většinou vydržím až do půlnoci. Jsem dítě noci a tmy.
Tehdy si také rád seženu něco k snědku - většinou večeřím v restauraci U Dlouhé žížaly nebo U Tučného slimáka. Tam mi chutná. Co mi ale nechutná, jsou jablka. Nevím, kdo kdy přišel na to, že je jím rád. Je to fáma, která se se mnou táhne snad odjakživa.
…
"Mamí, támhle v křoví něco šustí! Posviť tam!"
Odmlka.
"Jé, mamí, to je krásnej ježeček! Můžu si ho nechat?
…
Rychle jsem zmizel ve křoví.
Nesnáším světlo.
Nesnáším lidi.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net .

Mánia, mániae, femininum

Jednou z vlastností lidské duše je to, že silné emocionální zážitky strčí už po pár hodinách jakoby za závěs. Asi nevíte, jak to myslím. (Ten Platón měl pravdu, s tím, že ne všechny myšlenky se dají napsat.) Tak já se to pokusím vysvětlit. Něco prožijete. Je to buď úplně deprimující, strašný, otřesný, skličující, smutný zážitek pobízející k sebedestruktivním sklonům a ty sebedestruktivní sklony vás nutí pořád se pitvat ve vlastní bolesti a nebo naopak něco úžasného, co si v sobě chcete uchovat navždycky. V obou případech to po čase prostě zmizí, vyprchá, city jsou pryč.
A protože se mojí duši nepodařilo ještě zcela schovat za ten pomyslný závěs zážitky ze včerejšího večera, chtěla jsem napsat toto:

Asi jsem se do někoho zamilovala.
Jmenuje se Dän. A vlastně taky Eddi. A Ferenc. A Saari. A Nils. Je jich pět. Říkají si Wise Guys.
Dlouhé cesty se vyplatí, pokud mají nějaký cíl.
I když nás trumfli ty lidi z Trieru. Jeli pět set padesát kilometrů.
Bylo to úžasný. Viděla jsem i Dänovy hodinky (měl je otočený směrem dolů, aby tak okatě nesledoval čas) a nakouslý jabko na Eddiho ajfounu a taky to, že se Ferenc po přestávce přezul. Vlastně se přezuli všichni.
A mám tričko s nápisem: Bevor ich morgens schnell bei facebook reinguck, hab ich keine Ahnung, wie´s mir geht. Haha.

Jsem

Téma: Lesk a bída kurtizán
Fandom : Gejša

Jsem kvítek sakury, plující po rozbouřeném moři.
Jsem vějíř chvějící se ve větru.
Jsem papírové paraplíčko smáčené deštěm.
Jsem kouzelná zahrada s bezedným jezírkem.
Jsem tvář skrytá za bílou maskou.
Jsem vůně, vznášející se v čajovnách.
Jsem duše zahalená v pestrém kimonu.
Jsem čajový lístek na dně šálku.
Jsem květinová ozdoba do vlasů.
Jsem tisícem nevyřčených slov.
Jsem ta, co nikdy nedává najevo své pocity.
Jsem ta, co nemá na výběr.
Jsem struna šamisenu, chvějící se pod dotekem hudebníka.
Jsem příběh skrytý v ladném tanci.
Jsem snad všechno, co muži obdivují.
Jsem tajemství, které nebude nikdy zcela odhaleno.
Jsem gejša.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Ticho

Téma: Poslední výstřel
Fandom: Originál / historie

Den se chýlil ke konci. Slunce zapadalo do rudých mraků na obzoru, jakoby zbarvených krví prolitou dnešního dne.
Na obrovské pláni spolu bojovala dvě vojska - každé za svého krále, svou vlast a svou pravdu. Dnes se nic nerozhodlo, s posledními zbytky světla se musí bitva přerušit. Pokračovat se bude zase ráno. Jakmile se rozední.
V tu chvíli ucítil jeden z bezejmenných vojáků v břiše nesnesitelnou bolest.
Zdálo se mu, jako by ryk boje pomalu utichal. Pak už neslyšel nic. Do toho děsivého ticha ho napadla jediná myšlenka - že je snad lepší zemřít první ranou bitvy než jednou z těch posledních.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Život je hra se slovy

Téma: Vesmír je dost nekonečný
Fandom: Originál

Kdysi někde četla, že absolutní moc nad vesmírem mají jen dvě bytosti - Bůh a spisovatel. Rozhodují, kdo se kdy narodí, jaký prožije život a jak zemře. Bohem se stát nemohla. Proto si vybrala kariéru spisovatelky.
Celý život vymýšlela spletité příběhy a posouvala svoje postavy sem a tam po šachovnici života. Nikdy si neuvědomila, že zapomněla sama žít. Zůstala celou dobu na startovním poli a nevyužila možností, které jí reálný svět nabízel.
Vesmír byl tak nekonečný, jak si přála. Mohla do něj bez obav umístit všechny svoje imaginární světy a skrýt se v nich před bolestí a zklamáním z vlastního života.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Povzdech

Tak přece jen...
Trápí mě len
svým modrým úsměvem.

Přála bych si přát...

Pouť

Přijela pouť. Bez kolotočů. Děti pláčou.

Jsem poutník,
putuju si životem,
cestu neznám,
tak jdu rovnou za nosem.
Třeba ať,
tak se ztrať!

Když jsem smutná, prostě jdu. Jdu, kam mě nohy nesou, procházím městem a sleduju všechny ty unavený lidský tváře, který vypadají ještě zničeněji, než ta moje.
Když už nevidím žádné východisko, zastavím se na místě a čekám, až mi někdo řekne, co mám dělat. Je to asi takový, jako sedět uprostřed pouště, naprosto bez vody a netušit, jakou cestou se vydat ke studni. Ale někdo určitě zná cestu. A poradí mi. Budu poslouchat.

Samota

A/N: Takže, zase začalo literární šílenství jménem Duben Měsíc Drabble. Tohle je moje první letošní drabble vytvořené v rámci této akce na www.sosaci.net .

Téma: Klobouk ve křoví
Fandom: Prozradím na konci :)
Vzpomínal na staré časy, kdy toho tolik zažil. Měl dva úžasné přátele, se kterými tvořil nerozlučnou trojici. Procestovali skoro celý svět a příležitostně vystupovali v televizi v pořadech pro děti. Pak se to ale pokazilo. Jeho kamarádi přišli o práci - popularitu starého dobrého Večerníčku přebily japonské animované seriály - a nezbylo jim nic jiného, než se dát k cirkusu. On sám neprošel konkurzem, prý že je příliš opotřebovaný.
Od té doby putoval po světě sám, ale samota ho zabila. Jednou se zřítil uprostřed Sahary a už nedokázal znovu vzlétnout.
Vítr vane pouští, po písku žene klobouk…
Zaprášený, ošuntělý klobouk kouzelníka Pokustóna.

Fandom: Bob a Bobek

Minout se s minulostí

Tiše, tiše jako by nic, přišlo jaro. Neohlásilo se famfárami ani ohňostroji, objevilo se nepozorováno jako král převlečený za žebráka. Nebo spíš jako korunní princ, který si zatím neuvědomuje svou moc, ale už brzy bude vládnout celému světu. Navenek se téměř nic nezměnilo. Přesto jako by se něco nového, tajuplného vznášelo ve vzduchu. Snad příslib hřejivější budoucnosti. Rána jsou pořád jěště mrazivá - když se rozednívá, bývá město pokryté třpytivě šedavým stříbrem - a hrozí lidem samotou. Ale když člověk vyjde ráno na ulici a na tváři ho něžně zašimrají nesmělé sluneční paprsky, chce se mu smát a celý svět se mu zdá barevnější.
Jaro přišlo nepozorovaně.
A někdy se takovým způsobem objevuje v životě člověka i láska. Ukáže se a čeká klidně na svou šanci. Jenomže lidé, zaměstnaní nejvíc takovými věcmi, co nadělají spoustu hluku, si jí často ani nevšimnou. A tak jaro časem přejde do léta, pak do podzimu a nakonec se, také tak tiše, přikrade zima, která je cítit samotou, zahořklostí a beznadějí.