pondělí 9. února 2015

"Může člověk brečet tak moc, až si dehydratuje organismus?"

„On se už nevrátí. Proč tu otálíš, když není naděje?“
„Vždy je naděje.“
„Ty, má dcero, budeš dál pobývat ve tmě a v pochybnostech, jako soumrak v zimě, jenž přichází bez hvězd. Zde budeš dlít připoutána ke svému zármutku, pod vadnoucími stromy, dokud se celý svět nepromění a dlouhé roky tvého života nadobro neskončí.“


Každá má odpověď na otázku: „Opravdu si přejete ukončit skype?“ je zároveň odpovědí na otázku „Opravdu si přejete ukončit vztah?“ Každé mé kliknutí myší mě o trochu víc smiřuje se stavem věcí.
(„Kdyby se chtěl vrátit, už se vrátil dávno. Smiř se s tím, že spolu prostě nemáte být.“)
Přesto mě pořád láká to bílé S v modrém políčku, neustále zkouším, jestli se přeci jen něco nezměnilo.

„Stejně tě nechápu. Vždyť jsem dost k ničemu.“
Jsi jedinečný a jediný, koho jsem kdy doopravdy milovala.
A vím, že se nevrátíš. I když třeba chceš, raději nechceš. Jsi po pás v bahně a nevíš, jak vylézt, neboť Ti velmi záleží na tom, aby nikdo neviděl, že sis ušpinil kalhoty.
Ale stejně na Tebe nezapomenu. Na první lásku se nezapomíná.




4 komentáře:

  1. Ta písnička! Ach...
    Jinak metafora s bahnem je (ne)pěkně výstižná. A nejen o lidech, na které byla asi mířená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já pořád doufám, že pro lidi (v jednotném čísle), na které byla mířená, výstižná není. Protože, popravdě, si ještě pořád nedovedu představit svůj život bez něj. A tak pro mě bude výstižná zase ta ukázka z Pána prstenů...

      Vymazat
  2. Ano, ty jediné, jedinečné a první lásky, na které se nazapomíná, protože to ani nejde. Vím, jaké to je, až moc dobře, proto tě nebudu utěšovat, protože to nepomůže. Snad brzy vymizí nebo se vrátí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, že se nesnažíš mě utěšovat. To jsi jedna z mála.

      Vymazat