T4 polynukleotid kinasa je enzym z kategorie chcípák.

„Prosím, nečekej na mě a žij.“

„Takže už se ke mně nevrátíš?“
„Ne.“
„Nikdy?“
„Ne.“

Abych nezahálela, začala jsem kromě bakalářské práce psát i Seznam. Popravdě řečeno, nevěřila bych, že bude mít tolik položek. Ani bych nevěřila, že mě to bude bavit.
Povedlo se mi aspoň trochu pohnout se dvěma položkami v jeden den, aniž bych se o to kdovíjak snažila...
("Kdyby se ti naskytla nějaká příležitost, tak to zkus.")
... a to ještě předtím, než jsem si to všechno srovnala v hlavě a než mi došlo, že jsem měla provést korekci na ovlivnění předchozím vztahem. První dva body jsou totiž věnovány zelenookým. Ten, který by měl obsadit některou z prvních příček, se naopak krčí až na posledním místě a ještě s velikým otazníkem. Jedině on by mi stál za námahu větší než je pouhé odeslání rádoby přátelské zprávy. Ale takoví na Seznamu nemají co dělat. Navíc bych se musela zbavit své podstaty malého černého koťátka, protože býti kočkou v jeho přítomnosti může být životu nebezpečné. A nevím, jestli něčeho takového jsem ještě schopná.

„Říkáš to, přestože si jsi vědom toho nebezpečí, že jestli ty se jednou budeš chtít vrátit, já už třeba nebudu mít zájem?“
„Ano.“

Věty "Už mi prosím nevolej." a "Měj se fajn." by nejspíš postačily místo odpovědi. Ale chtěla jsem mít jistotu, že znáš rizika.

Tak tedy...