Itinerarium

„Letadlo má zpoždění. A centrála jako tradičně neví nic.“

„Ale Google ví skoro všechno. Zkus najít výpis zpožděných letů ze Švýcarska.“
„Ženeva… to přiletí až zítra. A tady Curych. Status: přistálo 20:01.“
„Takže to už pan biskup bude na letišti. Musíme nějak sehnat jeho telefonní číslo. Vyhledej kontakt na biskupství v Churu, zavoláme raději zrovna tam.“

Celý den ztracená v záplavě bílých, žlutých a oranžových papírů, někde mezi nepíšícími propiskami a nefunkční sešívačkou. Slováci shrbení nad mapou vypadají, jako by si jen plánovali výlet v rámci dovolené. Ale tohle není dovolená. Tohle je dobrovolnictví.
Dobrovolnictví v uvozovkách, pochopitelně.

„Ti dva poslední se asi ztratili někde cestou, pojedu je hledat.“
„Ne, prosím tě, zůstaň tady se mnou…“ povídám hlasem, kterého žádný muž nemůže neuposlechnout. Skoro šeptám, zní to, jako bych každou chvíli měla omdlít. Přehrávám to, samozřejmě, ale účinek je okamžitý. Udělá to, o co ho žádám.
Velmi nerada zneužívám těchto zbraní. Ale jestli mě tento den něčemu naučil, pak tomu, že k dosažení toho, co je potřeba, musí člověk vyzkoušet veškeré dostupné prostředky předtím, než to vzdá.