„Představ si, můj brácha ještě věří na Ježíška.“
„To ten můj taky. Mám od rodičů zakázáno říct mu pravdu.“
„Ale já si vzpomínám, že když jsem byla malá, přála jsem si takovýho toho velkýho psa z Ikeji. Jednou jsme si hráli na schovku, já zalezla pod postel a tam jsem ho uviděla. Myslela jsem si, že mi ho tam Ježíšek dal už předem. Byla jsem úplně tiše a v duchu jsem mu říkala: Jsem tak ráda, že jsem tě našla. Jsem tak ráda, že tě mám. Ale pak si rodiče všimli, že jsem pod postelí a máma povídá: Pojď se napít, dneska jsi málo pila! A tak jsem šla do kuchyně. Když jsem se vrátila, pes už tam nebyl. Ptala jsem se po něm, ale řekli mi: To jsi měla jenom halucinace. A jestli tam nějakej pes opravdu byl, tak ho asi Ježíšek nesl někomu jinýmu, jen si ho tu na chvíli odložil. A já jsem se rozbrečela.“
A já jsem se rozbrečela.
Žádné komentáře:
Okomentovat