Nemáš slov, patrně všechna patří jiným

A/N: Opět bude průběžně aktualizováno.

Pondělí

Stověžaté matičce je zase jednou ouvej

a i jiným

- někde už na polích chytají kapry.

Kytky jdou stranou.

Bobřík botanický

je velmi smutný.

Také má rád vodu, jen ne v takovém množství.

Úterý

Zíráním na zprávy nikomu nepomohu.

Zíráním na facebook taky ne.

Tam stejně tvrdí, že povodně nejsou to,

co by nás teď mělo nejvíc trápit.

A přesto jenom zírám.

Na televizi.

Do počítače.

Do stropu.

Kombinace nutnosti něco udělat a nicnedělání

způsobila naprostou paralýzu.

Některé látky se prostě dohromady nesnesou.

Středa

Už chápu, jak se cítil Noe,

když po čtyřiceti dnech vysvitlo slunce.

A přesto mi v hlavě nelétají bílé holubice,

ale černí netopýři.

Chtěla bych jednou jedinkrát

udělat správnou věc.

(Když zadáte do googlu heslo

"jak se naučit pomáhat",

objevíte pouze články o výchově dětí.

Asi už je tedy pozdě.)

Čtvrtek

Začínám se sama sobě

vymykat z rukou.

Spustila se ve mně řetězová reakce,

která nejde zastavit.

Za chvíli to už ani nebudu já.

Ale pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.

A vždycky bude.

Pátek

Iontová vazba je jako Robin Hood,

kovalentní zase jako zidealizovaný komunismus.

Homosalát není žádná urážka

a i takový kaprolachtan dovede být užitečný.

Ohrwurme, nech mě!

Slibuju, že už ten klavírní koncert

nebudu poslouchat,

nebudu,

ne-budu,

ne-

budu.

Budu.

Je totiž jako kafe.

Tomu taky přicházíte na chuť postupně.

Sobota a neděle

Chemie na mě číhá za rohem

a alkoholy jsou podezřele v centru dění.

Tohle není žádná hra.

Toto je plán válečného tažení.