"Vy máte ale pěkný a čistý index…"
"No jo, vždyť jsem taky teprve v prváku," směju se.
"Já
to právě podle toho vždycky poznávám. Takovýhle index se později už
nevidí. Ve třeťáku ho tak mají leda nějaká vzorná děvčata. A ta ho
obvykle nosí v deskách."
Hotový detektiv Colombo. Ostatně o
jeho ženě taky člověk pořád slyší, ale nikdy ji nevidí. Snad jen na
podmořské fotce, kde je zakuklená v neoprénu.
"Tak mi povězte, kde najdeme mořské pouště."
"Hm…
v tropických oblastech, ale ne u rovníku, tam jsou výstupné proudy,
které přinášejí živiny… Takže všude okolo, jen ne na rovníku."
"A jak takové oblasti říkáme?"
"Tropy?"
"No ne, tropy jsou právě u toho rovníku…"
Tma, tma, tma. Jako v mořských hlubinách. "Já fakt nevím…"
"Co třeba subtropy?"
Vědomí
definitivní prohry opravdu bolí. Ohavná tlama se rozevře a pak najednou
ucítíte žraločí zuby. Kous, kous, kous. Prohra kouše. Ukousne vám tu
část mozku, kde se nachází centrum radosti. Co je mi pak po tom, že ze
zkoušky dostanu za jedna i ve chvíli, kdy si nejsem schopná vzpomenout
na takové základní pojmy jako jsou subtropy nebo zakalení? (Stejně mám
pocit, že docent Colombo uděluje známky nikoliv za to, co se od člověka
dozví, ale za to, jak moc dokáže dotyčný ustát tu ostudu, kterou si
všichni - nějakou záhadou - na téhle zkoušce musí udělat.)
Stojím na tramvajové zastávce a celá se klepu. Ochladilo se.
Jdu
domů strašlivě a neomluvitelně pozdě, ale je mi to fuk. Kous, kous,
kous. Na řadu přišlo i mozkové centrum, jež zodpovídá za dochvilnost a
spolehlivost.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, opakuji si pořád dokolečka.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika, odříkávám a cvakám si do rytmu zuby.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. A s každou slabikou spolknu jednu slzu.
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika. Je to jako nějaká uklidňující mantra, která má nahradit nefungující části mého mozku.
Pan Schrödinger…
Pan Schrödinger je jako kvantová fyzika.
Zaprvé
- je krásný. Skoro až děsivě, tak, že to člověku vždycky na chvíli
vyrazí dech. Nedívám se na něj. Nechci, aby se mi zastavilo srdce. On se
na mě také nedívá. Nepatřím do kvantového světa, ačkoliv jsem složená z
atomů a molekul. Nepatřím do jeho světa.
Zadruhé -
je nepředvídatelný. Nikdy nelze předem odhadnout, jaké výsledky přinese
kvantové měření. A pan Schrödinger jede o prázdninách s jednou mou
dobrou kamarádkou na týden pryč.
Zatřetí - je nepochopitelný. A
stejně jako vím, že má inteligence nedostačuje k tomu, abych pochopila
byť i jen základy kvantové fyziky, tak také vím, že pouhá síla vůle
nedokáže zařídit, abych byla s panem Schrödingerem.
"Když
řeknete, že máte v plánu obsadit Vídeň, tak prostě obsaďte Vídeň. To
řekl Napoleon. Když řeknete, že máte v plánu tancovat tango, prostě
tancujte tango. To jsem řekl zase já."
Kéž by to bylo tak jednoduché.
Ale kvantová fyzika jednoduchá není. Ani náhodou.
To jsem si měla uvědomit už dávno.
Žádné komentáře:
Okomentovat