Dnes ráno jsem objevila úžasnou knihu. (Kniha je možná příliš silné slovo, když uvážíme, že už ji mám skoro přečtenou, a to jsem si ji půjčila odpoledne. Má - slovy - osmdesát stránek.) Jmenuje se Návrat starého varana a napsal ji Michal Ajvaz. Ve svých krátkých povídkách nás provádí po Praze, která se ale hemží nadpřirozenými jevy a mluvícími zvířaty. V knížce se tak můžeme dočíst o filosofujícím klokanovi, který jezdí na lyžích, ještěrech na jevišti, mořském koníkovi v telefonní budce, zabijácké škebli, která pobíhá po Pražském hradě, člověku nosícím na zádech batoh s medvídětem a o dalších podivuhodných úkazech, co zasahují do života obyčejných lidí, ale nikdo se nad tím nepozastaví.
Na první přečtení to zní jako sice zábavný, ale jinak nepříliš logický nesmysl. Když se nad tím ale zamyslíte a za medvěda, škebli, či kočkovitou šelmu dávající hádanky si dosadíte správný jev, určitý problém nebo nějaký lidský typ, najednou tahle rovnice, která předtím neměla žádný kořen, začne překvapivě krásně vycházet a vy zjistíte, že vám onen příběh kreslí přesný a moudrý obraz reality. Je jen na vás, co si za danou neznámou dosadíte.
"Mé texty se rodí pozvolna - začíná to tak, že se objeví nějaký obraz, který se mi líbí, časem z tohoto obrazu vyroste další a z něho opět další, a tak se text přirozeně a sám od sebe rozrůstá. Moc mu do toho nemluvím a nespěchám na něj, připadám si spíš jako zahradník: nechávám texty uzrávat a čas od času se jdu podívat, co se na nich urodilo. Proberu přírůstky a to, co se mi líbí, v textu nechám, aniž bych se příliš snažil držet nějaké apriorní představy o tom, co je užitečný plod a co plevel. Často nacházím podivné plody, s nimiž si moc nevím rady, ale nechci se do života textu příliš vměšovat. Stává se, že v textu najdu divné zvíře a říkám si: Ne, ty sem rozhodně nepatříš, a chci je vyhodit, ale zvíře se na mne zkroušeně dívá, a součastně mi připadá, že i ostatní obyvatelé textu se s ním už spřátelili, a tak si nakonec jen povzdechnu: No, tak si tu tedy zůstaň. Konečně, proč bych měl mít pravdu já a ne ono?"
Tolik Michal Ajvaz.
Takže - Návrat starého varana vřele doporučuji. Ať už těm, kdo se prostě chtějí jen pobavit (tyhle povídky skutečně umí vykouzlit úsměv na tváři - kupříkladu já jsem dneska šla pod zamračeným nebem a culila se jako blázen, zatímco kolemjdoucí jen zničeně hleděli do chodníku), nebo těm, kdo chtějí vypít životní moudro ze zdánlivě rozbitého hrnku.
Příjemné počtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat