Viděla jsem dvě kač kač. A dva netopýry.
"Jé, podívej, rozrazil!"
"Cože to?"
"Rozrazil. Rezekvítek. Tahle modrá kytička. Když ji utrhneš, upadne jí květ."
"Za jak dlouho?"
"Nevím, brzo."
"Tak to vyzkoušíme."
"Ne! Nedělej to. Nechci, aby pršelo."
Sedím
na molu a pojídám pistáciovou zmrzlinu. Tak se původně měl tenhle
článek jmenovat. Pistáciová zmrzlina. Jenže mi to příliš připomínalo špenátovou polévku.
"To mu přeci nemůžu říct. Byla by to lež. A ještě ke všemu předem připravená. To je horší."
"Vždyť to přeci není žádná lež. Jen... takové podprahové flirtování."
Jo, to by mi šlo.
Asi popadesáté za tenhle den si sundám sluneční brýle a začnu si snimi hrát, až mám strach, že je polámu.
Předtím jsem je měla naposledy na nose někde v Portu.
"Ale upřímně, řeknu ti, že kdyby o tebe měl zájem, už dávno něco udělal. Měl na to celých osm let."
Přesněji řečeno devět.
"Asi máš pravdu."
Opět si nasadím brýle. A to jsme ve stínu.
Žádné komentáře:
Okomentovat