Letošní tábor jsem vyhodnotila jako jedno velké pedagogické selhání - a doopravdy přemýšlím o tom, zda si ještě smím dovolit v práci s dětmi pokračovat. Přesto však přinesl i spoustu milých a úsměvných momentů, které jsem si v průběhu týdne pečlivě zapisovala.
Tak třeba tahle krásná ukázka dětské logiky aneb co prohlásil Eda o panáčcích na semaforu: "Zelenka trvá kratší dobu než červenka, protože zelenka tiká rychleji."
V jeho podání jsme měli dokonce lekci z lingvistiky... "Víš, jak se řekne chlap, co je holčičí? Chlapka."
...a také z etikety - při vystupování z metra zavolal zpět do prázdného vagonu: "Děkujeme za svezení Edy. Na shledanou!"
Objevily se i výroky filosofického rázu, například ten Dominičin v debatě o tom, zda pastýřka ze scénky byla skutečná, nebo jen převlečená. "Já si myslím, že to dřív byla legenda, která se ale už stala pravdou."
Něco bylo prostě jenom legrační. Třeba to, co řekl Jonáš, když zvedl sluchátko takového toho domácího telefonku, co vede k brace: "Poslechni si to, je tam moře!"
Nebo Martinka, když nám ukazovala svůj obrázek do soutěže o nejlepší nakreslené strašidlo. "Tady je moje nejhezčí strašidlo. Je to moje máma."
A na konec ještě jeden roztomilý rozhovor. Objevila jsem Tomáše s Jonášem, jak se schovávají v rohu za věšákem. Zeptala jsem se, co tam dělají.
Tomáš: "My jsme tady ve vězení."
Já: "A co jste udělali, že jste ve vězení?"
Tomáš: "Kradli jsme."
Já: "A co jste ukradli?"
Jonáš: "Peníze."
Tomáš: "Já jsem ukradl peníze Jonášovi."
Jonáš: "A já jsem si je ukradl zase zpátky. Takže teď musíme být ve vězení oba."
neděle 13. července 2014
pondělí 7. července 2014
Maja, Lisa, Ilia a my ostatní
Pod hladinou je ticho; voda umlčí i ty nejuřvanější turistické lodě.
(Asi tento objev použiji i doma. V čase největších hádek si prostě napustím vanu a zalezu si do ní se šnorchlem a potápěčskou maskou. Vidíte, jak je naše škola praktická?)
Tak si v tom tichu plavu mezi útesy a najednou uslyším praskání. Nejdřív sem tam cvaknutí, brzy však rachot jako z kulometu. Ta-ta-ta-ta-ta!
"Aha, to má Eustachova trubice, zase protestuje!" pomyslím si. "No počkej, já tě to odnaučím!" A plavu dál.
O den později jsem však vyvedena z omylu. Mé ucho je v tom tentokrát nevinně. Za všechno může Pistolník Zubonoh (neumělý překlad názvu Alpheus dentipes), který se rozhodl uspořádat si podvodní (a vlastně též podvodný) koncert.
Z omylu jsem za těch čtrnáct dní ostatně vyvedena mnohokrát. Dalším z nich je to, že se mohu snadno naučit správně šnorchlovat. Chyba lávky, jsem antitalent! Zatímco ostatní se po týdnu zvládají ponořit do pěti metrů, já teprve přicházím na to, jak plavat s ploutvemi, aby k něčemu byly. A i potom mi přezdívají Kolesový parník. Že prý kolem sebe moc cákám.
Ale co - stejně největší objevy přinášejí potápěči z větších hloubek. Například mého oblíbeného Kraba Plyšáka, alias Jsem kámen-jsem kámen-jsem kámen-(ale lakuji si nehty!).
Korýši jsou pro mě vlastně vůbec nejoblíbenější tamní skupina, ač mám vytvářet seznam ostnokožců, kteří se tam vyskytli. Jenže ti jsou kromě punkové ježovky s čírem na hlavě zajímaví pouze průměrně. Zato třeba takový listorožec, to je paráda.
A tak se stane, že za celou dobu pobytu na Brači neulovím jediného mořského živočicha. Nebo alespoň ne takového, kterého bychom předtím už neviděli. Vedoucí nám jednou za pár dní vynadají do lenochů, že všechno necháváme na nich, už se z toho stává docela folklór - jenomže motivace chybí, neboť Kolesový parník je nešika.
Později zvolím taktiku netrápit se tím a pouze se kochat krásami podmořského světa. Noční šnorchlování je k tomu ideální. Pozoruji ryby v transu, které se jen tak vznáší ve vodním sloupci, a přemýšlím, jestli se jím také zdají sny. Na dně jsou zase natažené choboty rypohlavců, poněkud bizarních červů, co by klidně mohli vystupovat jako hlavní postava nějakého katastrofického sci-fi. O kus dál objevím pod útesem ropušnici, královnu zlých ryb. Před pár dny jsme ji měli v akváriu a dostali radu, co máme dělat, kdyby nám náhodou chtěla potřást rukou pomocí své ostré ploutve. Přemítám, zda bych dokázala v tom šoku dostatečně rychle vylézt z vody a utíkat si pro první pomoc, totiž pro fén. Ještě chvíli se na sebe díváme, protože ropušničí oko, to je pohled do odděleného vesmíru. Pak raději odplouvám.
Zato na suchozemských výletech se snažím o to víc (nebo se alespoň snažím předstírat, že se snažím). Takže objevím prvního štíra, stonohu a malé černé vdovátko, samé přátelské tvory. Dokonce si později jednoho z nich odvážím domů. Proto mám teď tu čest představit vám svého nového domácího mazlíčka... Samička druhu Euscorpius flavicaudis, zatím beze jména. (Případné návrhy, jak jí mám říkat, prosím do komentářů. Je třeba jednat rychle, neboť je to živočich značně krátkověký, a já jsem bez nápadu!)
Úžasných objevů se mi vlastně podaří vícero. Tak například zjišťuji, že žena docenta Colomba skutečně existuje. Úplně tedy padne má hypotéza, že je to pouze figurína v neoprenu, která má sloužit jako měřítko na podmořských fotkách. Kdyby se jmenovala Eva, asi nahradím tuto hypotézu jinou, zbrusu novou - že je skutečně stvořená z jeho žebra, neboť jsou si až podezřele podobní.
Dalším neskutečně překvapivým zjištěním je, že pan Galium (jehož přezdívku jsem po silvestrovské oslavě vytvořila podle jedné nepříjemné vlastnosti rostliny Galium apparine a která by mu jistě jako biologovi příliš nezalichotila) je vlastně poměrně milá osoba, pakliže se nachází ve stavu střízlivém, a často i s velmi dobrými nápady. Tak třeba s učením se latinských názvů k zápočtu pomocí pantomimy nejspíš přišel on. Ono totiž těch snadno zapamatovatelných bylo málo - a těch, k nimž se dala vymyslet nějaká smysluplná mnemotechnická pomůcka, bylo ještě méně. Třeba taková ostranka Bolinos brandaris, kterou bolí nos, až z toho bryndá, polyp Madracis pharensis, jemuž nikdo nřekl jinak než matrace z fary, nebo nahožábrý plž Chromodoris crohni, který je takový chudák, že smrdí po chromu a ještě k tomu trpí Crohnovou chorobou, byly spíše výjimky. A tak bylo potřeba zvolit jinou taktiku. Někteří se potřebovali učit někde v tichu, my ostatní jsme však pantomimu považovali za příjemné rozptýlení. A tak jsem já, co na pantomimě při Aktivitách vždy ztroskotá, vesele předváděla například mořskou houbu. Ještě lepší však bylo pozorovat ostatní. Myšlenkový pochod "Kečup? - Rajče? - Rajče s rohama?" byl vskutku nezapomenutelný. Když jsem si uvědomila, že hledané slovo je Pomatoceros, málem jsem smíchy praštila hlavou o stůl.
Když teď nad tím tak přemýšlím, vážně si nejsem jistá, zda se opravdu mám na celý zbytek života zavřít do laboratoře. Chtěla jsem přeci studovat přírodu a ne pracovat v pomalu streilním prostředí, kde nesmí nic s "nažádoucí" přírodou přijít do styku...
(Asi tento objev použiji i doma. V čase největších hádek si prostě napustím vanu a zalezu si do ní se šnorchlem a potápěčskou maskou. Vidíte, jak je naše škola praktická?)
Tak si v tom tichu plavu mezi útesy a najednou uslyším praskání. Nejdřív sem tam cvaknutí, brzy však rachot jako z kulometu. Ta-ta-ta-ta-ta!
"Aha, to má Eustachova trubice, zase protestuje!" pomyslím si. "No počkej, já tě to odnaučím!" A plavu dál.
O den později jsem však vyvedena z omylu. Mé ucho je v tom tentokrát nevinně. Za všechno může Pistolník Zubonoh (neumělý překlad názvu Alpheus dentipes), který se rozhodl uspořádat si podvodní (a vlastně též podvodný) koncert.
Z omylu jsem za těch čtrnáct dní ostatně vyvedena mnohokrát. Dalším z nich je to, že se mohu snadno naučit správně šnorchlovat. Chyba lávky, jsem antitalent! Zatímco ostatní se po týdnu zvládají ponořit do pěti metrů, já teprve přicházím na to, jak plavat s ploutvemi, aby k něčemu byly. A i potom mi přezdívají Kolesový parník. Že prý kolem sebe moc cákám.
Ale co - stejně největší objevy přinášejí potápěči z větších hloubek. Například mého oblíbeného Kraba Plyšáka, alias Jsem kámen-jsem kámen-jsem kámen-(ale lakuji si nehty!).
Korýši jsou pro mě vlastně vůbec nejoblíbenější tamní skupina, ač mám vytvářet seznam ostnokožců, kteří se tam vyskytli. Jenže ti jsou kromě punkové ježovky s čírem na hlavě zajímaví pouze průměrně. Zato třeba takový listorožec, to je paráda.
A tak se stane, že za celou dobu pobytu na Brači neulovím jediného mořského živočicha. Nebo alespoň ne takového, kterého bychom předtím už neviděli. Vedoucí nám jednou za pár dní vynadají do lenochů, že všechno necháváme na nich, už se z toho stává docela folklór - jenomže motivace chybí, neboť Kolesový parník je nešika.
Později zvolím taktiku netrápit se tím a pouze se kochat krásami podmořského světa. Noční šnorchlování je k tomu ideální. Pozoruji ryby v transu, které se jen tak vznáší ve vodním sloupci, a přemýšlím, jestli se jím také zdají sny. Na dně jsou zase natažené choboty rypohlavců, poněkud bizarních červů, co by klidně mohli vystupovat jako hlavní postava nějakého katastrofického sci-fi. O kus dál objevím pod útesem ropušnici, královnu zlých ryb. Před pár dny jsme ji měli v akváriu a dostali radu, co máme dělat, kdyby nám náhodou chtěla potřást rukou pomocí své ostré ploutve. Přemítám, zda bych dokázala v tom šoku dostatečně rychle vylézt z vody a utíkat si pro první pomoc, totiž pro fén. Ještě chvíli se na sebe díváme, protože ropušničí oko, to je pohled do odděleného vesmíru. Pak raději odplouvám.
Zato na suchozemských výletech se snažím o to víc (nebo se alespoň snažím předstírat, že se snažím). Takže objevím prvního štíra, stonohu a malé černé vdovátko, samé přátelské tvory. Dokonce si později jednoho z nich odvážím domů. Proto mám teď tu čest představit vám svého nového domácího mazlíčka... Samička druhu Euscorpius flavicaudis, zatím beze jména. (Případné návrhy, jak jí mám říkat, prosím do komentářů. Je třeba jednat rychle, neboť je to živočich značně krátkověký, a já jsem bez nápadu!)
Úžasných objevů se mi vlastně podaří vícero. Tak například zjišťuji, že žena docenta Colomba skutečně existuje. Úplně tedy padne má hypotéza, že je to pouze figurína v neoprenu, která má sloužit jako měřítko na podmořských fotkách. Kdyby se jmenovala Eva, asi nahradím tuto hypotézu jinou, zbrusu novou - že je skutečně stvořená z jeho žebra, neboť jsou si až podezřele podobní.
Dalším neskutečně překvapivým zjištěním je, že pan Galium (jehož přezdívku jsem po silvestrovské oslavě vytvořila podle jedné nepříjemné vlastnosti rostliny Galium apparine a která by mu jistě jako biologovi příliš nezalichotila) je vlastně poměrně milá osoba, pakliže se nachází ve stavu střízlivém, a často i s velmi dobrými nápady. Tak třeba s učením se latinských názvů k zápočtu pomocí pantomimy nejspíš přišel on. Ono totiž těch snadno zapamatovatelných bylo málo - a těch, k nimž se dala vymyslet nějaká smysluplná mnemotechnická pomůcka, bylo ještě méně. Třeba taková ostranka Bolinos brandaris, kterou bolí nos, až z toho bryndá, polyp Madracis pharensis, jemuž nikdo nřekl jinak než matrace z fary, nebo nahožábrý plž Chromodoris crohni, který je takový chudák, že smrdí po chromu a ještě k tomu trpí Crohnovou chorobou, byly spíše výjimky. A tak bylo potřeba zvolit jinou taktiku. Někteří se potřebovali učit někde v tichu, my ostatní jsme však pantomimu považovali za příjemné rozptýlení. A tak jsem já, co na pantomimě při Aktivitách vždy ztroskotá, vesele předváděla například mořskou houbu. Ještě lepší však bylo pozorovat ostatní. Myšlenkový pochod "Kečup? - Rajče? - Rajče s rohama?" byl vskutku nezapomenutelný. Když jsem si uvědomila, že hledané slovo je Pomatoceros, málem jsem smíchy praštila hlavou o stůl.
Když teď nad tím tak přemýšlím, vážně si nejsem jistá, zda se opravdu mám na celý zbytek života zavřít do laboratoře. Chtěla jsem přeci studovat přírodu a ne pracovat v pomalu streilním prostředí, kde nesmí nic s "nažádoucí" přírodou přijít do styku...
čtvrtek 15. května 2014
Botanické hádanky pro mlsouny
Fandom: Věda ve sto slovech
Tato bylina čeledi amarylkovitých je kulinářským hitem posledních sezón. Můžete
si pro ni zajít do lužních lesů. Jen si ji nespleťte s konvalinkou.
Když objevíte v rašeliništi brusinky, pak jsou to plody jedné její příbuzné. Nejchutnější jsou po zimě.
Název této rostliny připomíná největší z kostí pánve. Velmi dobré jsou její černé pacibulky sloužící k vegetativnímu rozmnožování, které chutnají jako malé kedlubničky.
Samičí jedinci tohoto druhu se nesmí v některých městech vysazovat – jejich plody totiž silně zapáchají. V Asii jsou však považovány za pochoutku.
Květní lůžko této hvězdnicovité rostliny je jedlé. Budete se ale muset probojovat vrstvou ostnů.
Poznáte všechny?
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Téma: Sněz mě
Když objevíte v rašeliništi brusinky, pak jsou to plody jedné její příbuzné. Nejchutnější jsou po zimě.
Název této rostliny připomíná největší z kostí pánve. Velmi dobré jsou její černé pacibulky sloužící k vegetativnímu rozmnožování, které chutnají jako malé kedlubničky.
Samičí jedinci tohoto druhu se nesmí v některých městech vysazovat – jejich plody totiž silně zapáchají. V Asii jsou však považovány za pochoutku.
Květní lůžko této hvězdnicovité rostliny je jedlé. Budete se ale muset probojovat vrstvou ostnů.
Poznáte všechny?
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Žít je nákladné
Téma: Transakce
Možná se vám zdá pětadvacetiprocentní daň z příjmu moc vysoká. Ale náš šéf
si bere skoro stejně – a to je jenom jeden.
My musíme přece také z něčeho živit dělníky. Jinak by začali stávkovat. A o žádné vzpoury nemáte zájem ani vy, ne?
Není koneckonců potřeba odvádět daně v naší měně. Tu si umíme vyrobit sami. Můžete nám platit v naturáliích. Kupříkladu takovou kyselinou palmitovou – to je pořádné žrádlo!
Nedáte si tedy ještě jednu klobásku? My svaly vám jí stejně kus ukradneme. A budeme svědomitě pracovat – žádné protesty, slibujeme!
(Jen za žaludek neručíme. S hladkou svalovinou vždycky byla těžká domluva.)
Fandom: Věda ve sto slovech
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/test
My musíme přece také z něčeho živit dělníky. Jinak by začali stávkovat. A o žádné vzpoury nemáte zájem ani vy, ne?
Není koneckonců potřeba odvádět daně v naší měně. Tu si umíme vyrobit sami. Můžete nám platit v naturáliích. Kupříkladu takovou kyselinou palmitovou – to je pořádné žrádlo!
Nedáte si tedy ještě jednu klobásku? My svaly vám jí stejně kus ukradneme. A budeme svědomitě pracovat – žádné protesty, slibujeme!
(Jen za žaludek neručíme. S hladkou svalovinou vždycky byla těžká domluva.)
Fandom: Věda ve sto slovech
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/test
Příbuzná smradlavého Roberta
Fandom: Věda ve sto slovech
Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?
„Poznáš tuhle kytku?“
„Bude to něco kakostovitého. Vypadá podobně jako smradlavý Robert. Určíme si ji… Jaké jsou listy?“
„Zelené.“
„Tvarem…“
„Takový míň zubatý řebříček.“
„No, skoro. Tomuhle se říká peřenoklané listy. Možná už peřenosečné. Co lodyha? S trichomy?“
„Jo, pořádně chlupatá.“
„A teď květ. Pětičetný, korunní lístky růžové, asi obvejčité nebo eliptické. Jsou ty kališní osinkaté?“
„Já nevím.“
„Vidíš na nich takový výběžek?“
„Jo, asi tam bude.“
„A květenství?“
„Čtyři květy kolem dokola.“
„Takže okolík? Už vím. Je to pumpa… pumpa!“
„To tam opravdu stojí pumpa? Žádnou takovou kytku neznám. I když po dnešku už se ani nedivím…“
„Hepčí! Pumpava!“
Téma: Proč tam stojí tamta pumpa?
„Poznáš tuhle kytku?“
„Bude to něco kakostovitého. Vypadá podobně jako smradlavý Robert. Určíme si ji… Jaké jsou listy?“
„Zelené.“
„Tvarem…“
„Takový míň zubatý řebříček.“
„No, skoro. Tomuhle se říká peřenoklané listy. Možná už peřenosečné. Co lodyha? S trichomy?“
„Jo, pořádně chlupatá.“
„A teď květ. Pětičetný, korunní lístky růžové, asi obvejčité nebo eliptické. Jsou ty kališní osinkaté?“
„Já nevím.“
„Vidíš na nich takový výběžek?“
„Jo, asi tam bude.“
„A květenství?“
„Čtyři květy kolem dokola.“
„Takže okolík? Už vím. Je to pumpa… pumpa!“
„To tam opravdu stojí pumpa? Žádnou takovou kytku neznám. I když po dnešku už se ani nedivím…“
„Hepčí! Pumpava!“
Závěrečná poznámka:
Pumpava obecná (Erodium cicutarium) je plevelná bylina z
čeledi kakostovitých, které se kvůli jejímu dlouhému zobák připomínajícímu
plodu říká "čapí nos".
Smradlavý Robert je zase přezdívka pro kakost smrdutý (Geranium robertianum), který ke svému druhovému latinskému jménu prý přišel tak, že Carl Linné se rozzlobil na svého nadřízeného Roberta a za trest po něm pojmenoval tuto ne zrovna vonící rostlinu.
Smradlavý Robert je zase přezdívka pro kakost smrdutý (Geranium robertianum), který ke svému druhovému latinskému jménu prý přišel tak, že Carl Linné se rozzlobil na svého nadřízeného Roberta a za trest po něm pojmenoval tuto ne zrovna vonící rostlinu.
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
středa 14. května 2014
Traumata pana Merlíka
Téma: Přizdisráč
V naší malé vesnici se žilo přímo královsky. Většinou tam tedy bývala trochu
nuda, ale tu všichni vydatně zapíjeli po večerech v jediné hospůdce. Já měl to
štěstí, že jsem vyrůstal nedaleko a že mě místní štamgasti neustále zásobovali
zbytky ze svých pijatik.
Někdy ovšem přispěli i něčím jiným. Tyhle typy jsem z duše nenáviděl (jeden přicházel dokonce opakovaně) a doteď kvůli nim trpím depresemi. Dostal jsem totiž přízvisko smrdutý, určitě kvůli nim. To nemohli chodit na velkou někam jinam než na kraj mé zahrádky?!
Ale i to bych vydržel, teď jsem na však umření – v naší hospodě vybudovali záchod.
Druhový název smrdutý si ale vysloužil kvůli vysokému obsahu methylaminu.
Více o tomto typu vegetace se můžete najít třeba tady: http://flora.upol.cz/vegetace/info/9309-Malvion-neglectae.html
Někdy ovšem přispěli i něčím jiným. Tyhle typy jsem z duše nenáviděl (jeden přicházel dokonce opakovaně) a doteď kvůli nim trpím depresemi. Dostal jsem totiž přízvisko smrdutý, určitě kvůli nim. To nemohli chodit na velkou někam jinam než na kraj mé zahrádky?!
Ale i to bych vydržel, teď jsem na však umření – v naší hospodě vybudovali záchod.
Závěrečná poznámka:
Merlík smrdutý (Chenopodium vulvaria) je velmi nitrofilní bylina, která v
minulosti ráda rostla právě u zdí hospod (protože tam ani v nejmenším netrpěla
nedostatkem močoviny a podobných látek). Nyní ovšem s rozvojem kanalizace a
hygieny ztrácí svá stanoviště a začíná být ohrožená.Druhový název smrdutý si ale vysloužil kvůli vysokému obsahu methylaminu.
Více o tomto typu vegetace se můžete najít třeba tady: http://flora.upol.cz/vegetace/info/9309-Malvion-neglectae.html
Toužím
Téma: Volání přírody
Hledal jsem Tě po celý život a došel až na kraj světa. Teď se přes něj dívám
dolů do propasti a přemýšlím, zda skočit.
Čekám, jestli uděláš ještě krok ke mně – jen Tvá blízkost mě může zachránit. Pokud odejdeš, zemřu. Jiná příležitost k setkání už nebude.
Váhavě přicházíš. Být spolu je tedy naším osudem.
Voníš, dýcháš, žiješ. A já Tě chci.
Natahuji se k Tobě. Cítím Tvé teplo.
Konečně se Tě mohu dotknout. Tvá kůže je tak hebká! Je mi skoro líto, že jí musím ublížit. Ale mám takovou žízeň…
Blaženě se zakusuji.
A velebím svůj Hallerův orgán, že nezklamal.
Čekám, jestli uděláš ještě krok ke mně – jen Tvá blízkost mě může zachránit. Pokud odejdeš, zemřu. Jiná příležitost k setkání už nebude.
Váhavě přicházíš. Být spolu je tedy naším osudem.
Voníš, dýcháš, žiješ. A já Tě chci.
Natahuji se k Tobě. Cítím Tvé teplo.
Konečně se Tě mohu dotknout. Tvá kůže je tak hebká! Je mi skoro líto, že jí musím ublížit. Ale mám takovou žízeň…
Blaženě se zakusuji.
A velebím svůj Hallerův orgán, že nezklamal.
Závěrečná poznámka:
Hallerův orgán je smyslový orgán klíšťat, nacházející se na
předním páru jejich končetin. Slouží jim k vnímání oxidu uhličitého a tepla.
Proto mívá klíště číhající na svého hostitele přední nohy zvednuté a natažené
dopředu.
úterý 13. května 2014
Nesesmilníš
Téma: Zpovědnice
„Pozdrav pámbu, otče. Mohla bych se vyzpovídat?“
„Jistě. Co tě sem přivádí?“
„Zhřešila jsem proti šestému přikázání.“
„Kolikrát?“
„Mnohokrát. Každé z mých dětí má otce jiného, než by mělo mít.“
„Ó, hrůza! Ten hřích se táhne celým tvým rodem! Ty sama jsi také nemanželská, nemám pravdu?“
„Ano.“
„Pomáhal vám při vašem hříchu někdo – například aby ses s dotyčným mohla setkat?“
„Jedna pilná včelka.“
„Lituješ toho aspoň?“
„Ano.“
„Ach, vy fialky jste prostě nenapravitelné. Víš vůbec, kolik práce přiděláváte svým neslušným jednáním taxonomům?!“
„Nevím…“
„Pak ti tedy ukládám za pokání toto – jdi do laboratoře a osekvenuj u svých potomků následující geny…“
„Pozdrav pámbu, otče. Mohla bych se vyzpovídat?“
„Jistě. Co tě sem přivádí?“
„Zhřešila jsem proti šestému přikázání.“
„Kolikrát?“
„Mnohokrát. Každé z mých dětí má otce jiného, než by mělo mít.“
„Ó, hrůza! Ten hřích se táhne celým tvým rodem! Ty sama jsi také nemanželská, nemám pravdu?“
„Ano.“
„Pomáhal vám při vašem hříchu někdo – například aby ses s dotyčným mohla setkat?“
„Jedna pilná včelka.“
„Lituješ toho aspoň?“
„Ano.“
„Ach, vy fialky jste prostě nenapravitelné. Víš vůbec, kolik práce přiděláváte svým neslušným jednáním taxonomům?!“
„Nevím…“
„Pak ti tedy ukládám za pokání toto – jdi do laboratoře a osekvenuj u svých potomků následující geny…“
Závěrečná poznámka:
Violky jsou hned po pampeliškách naše "nejneslušnější" rostliny - smilní tu skoro každý s každým a neustále tak vznikají nové druhy.
(A příště už vymyslím něco jiného než kytky, slibuju!)
Violky jsou hned po pampeliškách naše "nejneslušnější" rostliny - smilní tu skoro každý s každým a neustále tak vznikají nové druhy.
(A příště už vymyslím něco jiného než kytky, slibuju!)
Ultimátum
Fandom: Harry Potter
Téma: Více strýce
„Neustále se cítím, jako by mě někdo zmlátil.
Žebra mě bolí a každou chvíli v nich děsivě zapraská.
Z toho věčného postávání mám už určitě na nohou křečové žíly.
Ale nejhorší je ta strašná tíha, kterou musím při svém zaměstnání zvedat. Každou, každičkou noc!
Třeba by pomohlo, kdybych se začala mračit – jenže čelo s vráskami by prostě nebylo estetické. Navíc pochybuji, že by si někdo mého tichého protestu všiml.“
Více strýce Vernona by postel manželů Dursleyových už neunesla.
„Jestli přibere ještě jedno jediné kilo, přemluvím Harryho, aby znovu porušil zákaz kouzlení na veřejnosti! A nechtějte vědět, co se stane pak…“
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Téma: Více strýce
„Neustále se cítím, jako by mě někdo zmlátil.
Žebra mě bolí a každou chvíli v nich děsivě zapraská.
Z toho věčného postávání mám už určitě na nohou křečové žíly.
Ale nejhorší je ta strašná tíha, kterou musím při svém zaměstnání zvedat. Každou, každičkou noc!
Třeba by pomohlo, kdybych se začala mračit – jenže čelo s vráskami by prostě nebylo estetické. Navíc pochybuji, že by si někdo mého tichého protestu všiml.“
Více strýce Vernona by postel manželů Dursleyových už neunesla.
„Jestli přibere ještě jedno jediné kilo, přemluvím Harryho, aby znovu porušil zákaz kouzlení na veřejnosti! A nechtějte vědět, co se stane pak…“
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Pampeliška už není mezi námi
…aneb jak taxonomové popravili pampelišku lékařskou
Fandom: Věda ve sto slovech
Téma: Poprava pampelišek
„Tohle je smetanka lékařská, lidově nazývaná pampeliška. Už jméno nám napovídá, že má mnoho léčivých účinků – lze z ní vyrábět pampeliškový med pomáhající při nachlazení, kořen zase obsahuje látky prospěšné pro trávení a snižování krevního tlaku.“
---
„Taraxacum officinale, nyní česky pampeliška lékařská, má nápadná žlutá květenství typu úbor. Pokud byste tedy někoho podarovali květem pampelišky, nejspíš by se příliš neradoval, pokud by však nebyl rostlinný anatom. Ten by vám ochotně popsal stavbu jazykovitého květu. Pojďme se na něj podívat blíže…“
---
„Bylo zjištěno, že Taraxacum officinale neexistuje. Je to agregát od sebe obtížně rozpoznatelných druhů s přesným názvem Taraxacum sect. ruderalia.“
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Fandom: Věda ve sto slovech
Téma: Poprava pampelišek
„Tohle je smetanka lékařská, lidově nazývaná pampeliška. Už jméno nám napovídá, že má mnoho léčivých účinků – lze z ní vyrábět pampeliškový med pomáhající při nachlazení, kořen zase obsahuje látky prospěšné pro trávení a snižování krevního tlaku.“
---
„Taraxacum officinale, nyní česky pampeliška lékařská, má nápadná žlutá květenství typu úbor. Pokud byste tedy někoho podarovali květem pampelišky, nejspíš by se příliš neradoval, pokud by však nebyl rostlinný anatom. Ten by vám ochotně popsal stavbu jazykovitého květu. Pojďme se na něj podívat blíže…“
---
„Bylo zjištěno, že Taraxacum officinale neexistuje. Je to agregát od sebe obtížně rozpoznatelných druhů s přesným názvem Taraxacum sect. ruderalia.“
A/N: Drabble vzniklo v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)