Letošní tábor jsem vyhodnotila jako jedno velké pedagogické selhání - a doopravdy přemýšlím o tom, zda si ještě smím dovolit v práci s dětmi pokračovat. Přesto však přinesl i spoustu milých a úsměvných momentů, které jsem si v průběhu týdne pečlivě zapisovala.
Tak třeba tahle krásná ukázka dětské logiky aneb co prohlásil Eda o panáčcích na semaforu: "Zelenka trvá kratší dobu než červenka, protože zelenka tiká rychleji."
V jeho podání jsme měli dokonce lekci z lingvistiky... "Víš, jak se řekne chlap, co je holčičí? Chlapka."
...a také z etikety - při vystupování z metra zavolal zpět do prázdného vagonu: "Děkujeme za svezení Edy. Na shledanou!"
Objevily se i výroky filosofického rázu, například ten Dominičin v debatě o tom, zda pastýřka ze scénky byla skutečná, nebo jen převlečená. "Já si myslím, že to dřív byla legenda, která se ale už stala pravdou."
Něco bylo prostě jenom legrační. Třeba to, co řekl Jonáš, když zvedl sluchátko takového toho domácího telefonku, co vede k brace: "Poslechni si to, je tam moře!"
Nebo Martinka, když nám ukazovala svůj obrázek do soutěže o nejlepší nakreslené strašidlo. "Tady je moje nejhezčí strašidlo. Je to moje máma."
A na konec ještě jeden roztomilý rozhovor. Objevila jsem Tomáše s Jonášem, jak se schovávají v rohu za věšákem. Zeptala jsem se, co tam dělají.
Tomáš: "My jsme tady ve vězení."
Já: "A co jste udělali, že jste ve vězení?"
Tomáš: "Kradli jsme."
Já: "A co jste ukradli?"
Jonáš: "Peníze."
Tomáš: "Já jsem ukradl peníze Jonášovi."
Jonáš: "A já jsem si je ukradl zase zpátky. Takže teď musíme být ve vězení oba."
Žádné komentáře:
Okomentovat