středa 5. října 2011

Jdu si léčit slzy slanou vodou...

Nevím, proč vždycky musím poslední den školy brečet a prvního září mít výbornou náladu...
A mám puchýř od ořezávání pastelek a rozseknutý palec. Z toho, že jsem si pustila na nohu kleštičky na štípání drátu. Toť holt těžký život umělce ;-).

P.S: Teď se tu nějakou delší dobu neukážu, jedu "robinsonit" na pustý ostrov a léčit si tam zlomené srdce a mysl vystresovanou prožitými citovými otřesy... A až se vrátím, možná zase něco napíšu...
Snad mi moje světluška aspoň ještě jednou posvítí do tmy.

P.P.S: Mayinko (jestli se tu ukážeš), myslím, že toho bude k probírání dost a dost. Už mám zase v hlavě jenom slámu ;-). A možná taky piliny =D.

Hallo, ich bin dein Ohrwurm!

Němci mají takové pěkné slovíčko pro písničku, která člověku ne a ne jít z hlavy - Ohrwurm. To v překladu znamená něco jako "ušní červ" a myslím, že to docela sedí. Já jsem dneska taky chytla taky takového "Ohrwurma" a to sice v podobě písničky od Wise Guys s překvapivým názvem Ohrwurm =D. Kdo alespoň trochu rozumí německy, jistě pochopí pointu - k poslechnutí je třeba tady. Takže pokud se nebojíte, že jednoho takového "otravu v uchu" chytíte, určitě si poslechněte, je to i s textem...

Kouř ve vlasech a prach na sandálech

Sweet, sweet, sweet, sweet music, sweet, sweet music in the air...
Sweet, sweet, sweet, sweet music, sweet, sweet music everywhere...

Haha. Zažila jsem doslova hudební obžerství. Jsem přeplácaná spoustou kapel, zpěváků a hudebních stylů. A to jsem neslyšela zdaleka všechno. Včera a dneska jsem totiž vymetala festival United Islands of Prague. Samozřejmě něco mě nadchlo, něco mě uvízlo v paměti, něco se naopak nedalo poslouchat a něco se mi prostě jen líbilo, třeba taky proto, s kým jsem tam byla... Ne, vážně, zastřelte mě. Nesmím si myslet, že kromě hudby mi prší k nohám také vytoužené zázraky.

Jablko

Téma: Starý člověk je podruhé dítětem
Fandom: Pohádky (Arabela)

Na Pultanele právě začínal nový den.
Pan doktor Veverka si spokojeně vykračoval směrem k Polepšovně dětí nakažených zlobivkou. Pracoval tam už čtyřicet let, od té doby, co úspěšně vystudoval medicínu.
Sotva přišel do své kanceláře, mechanicky pověsil sako na věšák a oblékl si bílý plášť. Pak se vydal na kontrolu svých zlobivých pacientů. Jako obvykle panoval všude obrovský zmatek. Dědečkové a babičky se chovali jako psi a kočky.
"No tak, Mařenko, už jsi dost velká, abys věděla, že nesmíš tady Karlíkovi krást hračky…"
Do pokoje vstoupila poměrně mladě vyhlížející sekretářka - ještě měla vrásky.
"Pane doktore, volá vás paní ředitelka. Prý je to naléhavé."
Ředitelka Jánská seděla za stolem a tvářila se ustaraně.
"Bohužel mám pro vás špatné zprávy…"
"O co jde?" zeptal se stísněně.
"Víte, zažádal si u nás o práci absolvent v oboru dětských nemocí a po důkladné úvaze jsem jeho žádost přijala. Naneštěstí tu není dost práce pro oba…"
"Vždycky jsem pracoval oddaně…"
"Ale zasloužíte si odpočinek v důchodu. Vždyť už vám ani nerostou vousy..."

Nešťastně si to zamířil přímo do jablečného sadu.
"Prosím jedno červené jablko…"
"Jste si jist, že…?" zeptal se ho hlídač.
Přikývl.

Za okamžik přistál na okně Polepšovny dětí nakažených zlobivkou čerstvě vylíhnutý bělásek.

A/N: Doubledrabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Ťap, ťap...

Ťap, ťap...
Zase o krok blíž oprátce...
Ne, ale teď vážně.
CO mám dělat?!

Zase jeden písničkový tip

Pondělek. Však to znáte. Začátek týdne, nálada nic moc. Pro zpříjemnění toho dne sem vždycky dávám odkaz na nějakou písničku. Tentokrát to bude malinko melancholická, ale zato krásná hudba. A nazpívaná zpěvačkou s nádherným hlasem. Odkaz jsem objevila na jednom blogu a opravdu se mi to zalíbilo. Je to od zpěvačky Skye - Not Broken.

Kolik stromů je ve Stromovce?

A do kolika slov se vejde svět? Ano, uznávám, mohli bychom filosofovat o tom, že svět se vecpe buď do jednoho slova a to sice do slova "svět", a nebo že ho naopak člověk nemůže vyjádřit ani nekonečnem sebedelších vět. Ať je tomu tak, nebo tak, my, co jsme se v sobotu sešli ve Stromovce, jsme se jednoznačně shodli, že počet slov, popisujících svět je přesně sto a ani o jedno víc, ani míň. Že šikovný vypravěč do nich dokáže vepsat všechno podstatné...
Ano, přesně tak. V sobotu jsem totiž absolvovala svůj historicky první piknik s neznámými lidmi a obličeje skryté za několikapísmennou přezdívkou tak získaly svůj tvar... Faktem je, že jsem se toho srazu předem děsila... Možná ale, že když už jsem přežila DMD, tak už mě neskolí nic, alespoň ne v literárním světě... a skutečně, neskolilo mě to. Z příjemného posezení se mi ani nechtělo domů, ai když na druhou stanu jsem si tam přišla malinko jako cizinec... Ale jestli to chci v životě někam dotáhnout, ať už v čemkoli, musím se naučit svůj strach překonávat...
Piknik ve Stromovce vystřídalo desetiminutové plavání v bazénu, rychlé převlíkání, odjezd na Muzejní noc, prohlídka Chlupáčova muzea historie země, Starého královského paláce na Hradě a Španělské synagogy, pak hledání nejrychlejší cesty domů, přičemž nám ujely všechny noční tramvaje, které mohly, a návrat domů ve dvě v noci. Takže ano, sobota by se dala považovat za vcelku vydařený den =D.

Pravda?! Kde je?

Celé mesto zožierajú stresy
a mňa otázka kde jsi..
Bojím se tu otázku vyslovit, protože pak bych přesně pojmenovala svůj strach. A kdo se ptá, moc se dozví. Já se to sice dozvědět chci, ale zároveň nechci přijít o poslední naději.
Jenže ten strach mě ničí, tak moc, že se sotva můžu nadechnout. Asi tak, jako by mi někdo dal pěstí do žaludku a pak zavřel do mrazáku. Nebo ještě hůř.
Vymyslela jsem čtyři možnosti, co se mohlo stát. Na ty dvě horší nechci ani myslet, ale přesto se mi pořád pletou do myšlenek. A ta nejděsivější z nich... Ne.
Has no one told you he's not breathing?
Don't cry...






TMA.

Cestou

Když jezdím metrem do školy,
zářivky mi rozpouštějí obličej
v dokonalý obraz mého já.

V temných sklech dveří
se zrcadlí můj odraz,
a přesně taková jsem i já.

Bledá, zničená, nešťastná.
Fádní, nudná, nezajímavá.
Jedna tvář z milionů.

Jedna tvář z davu,
anonymní a nikým nepoznaná
cestujcí.

Sólový koncert pro psací stroj

Protože je pondělí a já si v pondělí navykla sem dávat vždycky odkaz na nějakou zajímavou písničku, tak tady je... Tentokrát je to opravdu netradiční. Jedna kamarádka mi na to posílala odkaz a mě to naprosto dostalo. Je to sólový koncetr pro psací stroj a opravdu stojí za shlédnutí (ano, nejen za poslechnutí =D). Takže, jestli máte aspoň dvě minuty a jedenáct vteřin času, klikněte sem.