čtvrtek 5. dubna 2012

Řeka

Téma: …a taková to byla láska!
Fandom: Anna Karenina

Když se s Vronským setkala na plese, měla Anna pocit, že ji nějaký strhl nějaký neviditelný proud, z něhož se nelze vymanit. Přesto to zkusila. Poslechla intuici a odjela z Moskvy. Tušila, že pokud se nedostane na břeh a podvolí se oné řece osudu, utopí se.
Pak se jí ale plavání zalíbilo. Chtěla se nechat navždy unášet proudem, který se jí najednou zdál tak lákavý.
Jednoho dne už nedokázala dál plavat. S posledním tempem jí do plic vnikly první kapky vody.
Vronskij byl největší láskou jejího života. Ale co z té lásky zbylo? Jen skřípění vlakových brzd a obláček páry.

A/N: Vytvořeno v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd .

Modernizace

Téma: Poslední bonbónek
Fandom: Pohádky

Odmala miloval čokoládu. Dokázal jí sníst jakékoli množství. Čtyři, pět tabulek najednou nebylo ničím neobvyklým. Ještě raději vyjídal bonboniéry. Bylo jedno, jestli jsou bonbóny oříškové nebo karamelové. Prostě se cpal.
Množství jídla, které snědl, náležitě reflektovala i váha v koupelně. Když už se pod ním začala prohýbat, jednoduše se přestal vážit.
Rodičům to nevadilo. Kupovali synáčkovi jeho oblíbené pochutiny ve velkém. Hlavně, když byl spokojený.
Jednou zase seděl v kuchyni, bezmyšlenkovitě se ládoval bonbóny a díval se z okna. Pak spatřil nové, nablýskané auto svého otce.
Otesánek se oblízl. Strčil do úst poslední pralinku a vyšel ven, na novou hostinu.

A/N: Vytvořeno v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd .

Stýskání

Stýská se mi, stýská
po tom, čím jsme byli,
stýská se mi, stýská
po Tobě, můj milý.

A/N: I když je fakt, že už to po tom, co jsem prováděla v pondělí (a dneska), možná ani nelze brát tak smrtelně vážně...

středa 4. dubna 2012

V koupelně

Téma: Vražda na tyranu není zločinem
Fandom: Krutá realita

"Mami, to ti není líto, že umřou?" ptá se pětiletý capart s nedůvěřivým pohledem na vanu.
"Je, ale nedá se nic dělat."
"A nevadí ti, že je budeš muset zabít ty?"
"Už jsem ti říkala, že to jinak nejde. No tak. Sundej si tričko, ať se neumáčíš."
"A nebude je to moc bolet?" klučina na to.
"Nebude."
"Ale mami…"
"Co je zas?" Dochází jí trpělivost.
"Já jsem jednou zašláp mravenečka a pak mi to bylo moooc líto…"
"Už dost řečí. Pojď, ať to máme brzo za sebou."
Povzdechla si. Když ve školce řádí vši, musí se přikročit k radikálnímu řešení.

Zase hledám štěstí v jeteli

Dnes mám radost ze tří důvodů:
1. Je jaro. (Když se na mě svět usmívá, tak proč bych se na něj mračila?)
2. Propadla jsem stoslovnému šílenství.
3. Podařilo se mi splnit bod č. 9.

úterý 3. dubna 2012

Neradostný osud hlavních hrdinů

Téma: Kam se poděl hrdina?
Fandom: Harry Potter

"Harry, mohl bys prosím na chvilinku?"
"Harry, můžu si tě vypůjčit?"
"Je tu někde Harry Potter?"
"Harry, kde jsi? Jsem vážně zoufalá, tu úlohu musím odevzdat do půlnoci a vůbec si nevím rady, jak splnit zadání... Pomůžeš mi?"
"No tak, kde je Harry?! Potřebuji hlavního hrdinu. Nebude to nadlouho. Půjde jenom o sto slov..."
"Harry..."
"Harry?"
"Harry!"
***
Harry seděl v zavřené skříni a třásl se. Bylo to stejné jako loni. Už zase slyšel ty hlasy. Vyzkoušel všechno, včetně špuntů do uší. Nepomáhalo to.
Co si pro mě připraví tentokrát? přemýšlel vyděšeně. Měl pocit, že další ročník DMD už nejspíš nepřežije.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd .

Aloe

Téma: Slepice
Fandom: Ze života

Při práci si prozpěvovala. Léčivou tinkturu z aloe měla skoro hotovou, stačilo ji jen přecedit a zbavit tak nakrájených listů.
"Mami, můžu si jít hrát ven?" zeptala se její sedmiletá dcerka.
"Jdi, ale předtím tohle vysyp na kompost," řekla a podala jí misku s kousky aloe, které vylovila z alkoholu. Pak se dala do úklidu.
***
"Mami, mami, slepicím je špatně!" Dcera vpadla do kuchyně jako blesk.
Opravdu. Slepice se motaly a padaly jedna přes druhou.
Určitě je někdo otrávil!
Pak spatřila ostatní slepice, jak se nerušeně přehrabávají v kompostu.
Rozesmála se. Nikdy by ji nenapadlo, že se slepice mohou opít.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net/dmd

pondělí 2. dubna 2012

Absurdita

Téma: Konec
Fandom: Mýtus o Sisyfovi

Nádech, výdech. Zatnout zuby a vyrazit na cestu.
Znal přesný postup práce. Bylo to prosté. Měl za úkol dopravit těžký balvan na vrchol hory. Svaly už mu téměř vypovídaly službu a hlava jako by se mu chtěla rozskočit bolestí. Přesto to nevzdával.
Zapřel se pažemi do toho obrovského kamene a zatlačil. Pak už jenom stačilo s každým krokem překonávat gravitaci, nenechat se strhnout zpět do propasti.
Čím blíže byl vrcholu, tím byl balvan těžší.
Ještě dva kroky, ještě jeden. A pak…
Dopředu věděl, jak to skončí. Ale odmítal si to přiznat.
Neexistuje totiž osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

A/N: První letošní DMD drabble. (Vytvořeno v rámci spisovatelského bláznění na www.sosaci.net/dmd .)

pátek 30. března 2012

Psáno do tabulky prvků

A/N: Matematiku střídá chemie... Ostatně, už bylo na čase. Maturita je za rohem.

Vodík
I kdybys utekl na kraj světa,
i kdybys nekonečněkrát vyslovil
Nenávidím tě!,
nás dva nikdy nerozdělíš.

Naše duše jsou propletené tak,
že nerozpoznáš jednu od druhé,
obsažené v sobě navzájem,
spojené pevným poutem života a smrti.

Jsi navždy můj.
Jsem navždy tvá.
Tvá živá a mrtvá

Voda.


Kyslík
Ztraceni v davu
svázáni řetězy archetypů
bezmocní
jako těla na pitevně
s úzkostí
vdechujeme lásku
když nevyřčeným
chvěje se

vzduch.


Helium
Přijela pouť.
A slunce pohladilo
tu pestrobarevnou nádheru
svými paprsky.
Darovals mi papírovou růži.

Smál ses,
když mi šňůrka od balónku
proklouzla mezi prsty.
Nepodařilo se mi jej zachytit.
Pouť odjela.

A růži ze střelnice
zničila dešťová přeháňka
ostrých slov.
Balónek uletěl.

čtvrtek 29. března 2012

O slonech, škeblích a klokanech

Dnes ráno jsem objevila úžasnou knihu. (Kniha je možná příliš silné slovo, když uvážíme, že už ji mám skoro přečtenou, a to jsem si ji půjčila odpoledne. Má - slovy - osmdesát stránek.) Jmenuje se Návrat starého varana a napsal ji Michal Ajvaz. Ve svých krátkých povídkách nás provádí po Praze, která se ale hemží nadpřirozenými jevy a mluvícími zvířaty. V knížce se tak můžeme dočíst o filosofujícím klokanovi, který jezdí na lyžích, ještěrech na jevišti, mořském koníkovi v telefonní budce, zabijácké škebli, která pobíhá po Pražském hradě, člověku nosícím na zádech batoh s medvídětem a o dalších podivuhodných úkazech, co zasahují do života obyčejných lidí, ale nikdo se nad tím nepozastaví.

Na první přečtení to zní jako sice zábavný, ale jinak nepříliš logický nesmysl. Když se nad tím ale zamyslíte a za medvěda, škebli, či kočkovitou šelmu dávající hádanky si dosadíte správný jev, určitý problém nebo nějaký lidský typ, najednou tahle rovnice, která předtím neměla žádný kořen, začne překvapivě krásně vycházet a vy zjistíte, že vám onen příběh kreslí přesný a moudrý obraz reality. Je jen na vás, co si za danou neznámou dosadíte.

"Mé texty se rodí pozvolna - začíná to tak, že se objeví nějaký obraz, který se mi líbí, časem z tohoto obrazu vyroste další a z něho opět další, a tak se text přirozeně a sám od sebe rozrůstá. Moc mu do toho nemluvím a nespěchám na něj, připadám si spíš jako zahradník: nechávám texty uzrávat a čas od času se jdu podívat, co se na nich urodilo. Proberu přírůstky a to, co se mi líbí, v textu nechám, aniž bych se příliš snažil držet nějaké apriorní představy o tom, co je užitečný plod a co plevel. Často nacházím podivné plody, s nimiž si moc nevím rady, ale nechci se do života textu příliš vměšovat. Stává se, že v textu najdu divné zvíře a říkám si: Ne, ty sem rozhodně nepatříš, a chci je vyhodit, ale zvíře se na mne zkroušeně dívá, a součastně mi připadá, že i ostatní obyvatelé textu se s ním už spřátelili, a tak si nakonec jen povzdechnu: No, tak si tu tedy zůstaň. Konečně, proč bych měl mít pravdu já a ne ono?"
Tolik Michal Ajvaz.

Takže - Návrat starého varana vřele doporučuji. Ať už těm, kdo se prostě chtějí jen pobavit (tyhle povídky skutečně umí vykouzlit úsměv na tváři - kupříkladu já jsem dneska šla pod zamračeným nebem a culila se jako blázen, zatímco kolemjdoucí jen zničeně hleděli do chodníku), nebo těm, kdo chtějí vypít životní moudro ze zdánlivě rozbitého hrnku.
Příjemné počtení!