"Kol jenom poušť, kol jenom smrt - a nikde víly jedné!"

Za deštivých nocí, kdy se vítr snaží

vlámat do mého pokoje i mojí hlavy,
pátrám po bolesti,
jediném důvěrně známém pocitu
v těchto bláznivých časech
rytířů, draků a princezen.

Slibuješ, že vyženeš všechny mé přízraky,
a přitom jste se ani nesetkali.
Smutek před Tebou prchl,
jen aby uvolnil místo strachu.
Strachu, že odejdeš
tak rychle, jako ses objevil.

Nezalekneš se, až zjistíš,
jak málo ve mně zbylo z motýlí víly
a že dávno neumím
létat?