"Když se díváte do propasti, propast se dívá do vás."

Mohla bych vám vypravovat o svém kobylčím nájezdu na Ikeu. O tom, jak jsem se přihlouple usmívala v místě, kde byly objeveny štírenky (což jsem se dozvěděla o tři dny později). O své trestuhodné neznalosti hudebních nástrojů. O poklidné biotechnologické SMRTi. O tom, jak jsem hledala 3. schodiště, které vlastně neexistovalo. A jak jsem změškala jedinečnou příležitost promluvit si. O chemických vtipech. O tom, jak jsem v antikvariátu konečně ulovila Romanci pro křídlovku. O tom, že jsem za poslední měsíc nepřečetla jedinou knihu. A že jsem za celý rok nic kloudného nenapsala. O pěti kočkách v kalendáři, které se jmenují Rybka, Inzerát, Pohádka, Obilka a Zbraň a které budou postupně ztrácet svých devět životů. O červeném papouškovi. O rovnováze na fázovém rozhraní ve směsi šílenství a rozumu. A o tom, že moje záchrana - nebo naprostá zkáza - může přijít pouze v domě se snově obrovskou knihovnou.

Ale nebudu. Mám moc práce. A málo múzy.

Tak snad někdy příště.