Toho dne, kdy sis odvezl pryč krabici se všemi svými knihami, se z nastalé prázdnoty vynořily obrysy budoucího. To, co se předtím zdálo nemožné, se zhmotnilo v příšeru, která se večer co večer sklání nad mou postelí jako kdysi žena v černobílém svetru. Když zničehonic začnete zase usínat sami, podobné existence se poperou o to volné místo vedle vás.
Když jsem se dozvěděla, že nejspíš nechybělo mnoho, abych se na opeře setkala s panem Schrödingerem, nohy mi zkameněly a srdce vrostlo kamsi do kořenů. Bylo to znovuvypuknutí chronické infekce, nebo jen záchvat nekontrolovatelné paniky z potenciální trapné situace? Na tom nezáleží, neboť by na ničem z toho prostě záležet nemělo. Z některých labyrintů se člověk nevymotá, některé bažiny nikdy nepřestanou být na dosah. Mohu vůbec doufat, že někdo z lidí objevil metodu k vysoušení bažin? Protože pokud ne, pak je vše ztraceno již předem.
Stane se ze mě osamělá dáma s kočkou. O mnoho let dříve,
než jsem čekala.
Když tedy nepočítáme tu kočku, co už dlouho ukrývám v krabici pod psacím stolem.
Když tedy nepočítáme tu kočku, co už dlouho ukrývám v krabici pod psacím stolem.
Žádné komentáře:
Okomentovat