čtvrtek 27. března 2014

Kartézské souřadnice

Na základě celotýdenního pozorování květeny v botanické zahradě jsem podlehla mylnému dojmu, že už je opravdu jaro. A nějak jsem pozapomněla, že silonky člověka vážně moc nezahřejí.
"Musíme mluvit o nějakých teplých tématech, když je ti zima."
Málem upustím tašku s pořád ještě celkem novými tanečními botami. "Prosím?"
"No, třeba jaké jsou naše oblíbené párky."
"Cožeto?" To už se řehtám na celé kolo a mám co dělat, abych se sama přímo mezi dvěma fotbalovými hřišti neporoučela k zemi.

Kvetou křivatce, krokusy, modřence, koniklece, ladoňky, dymnivky, forsitie, plicníky, jaterníky, sasanky, orseje, čemeřice, mahonie, třešně, dřišťály, petrklíče, pampelišky, sedmikrásky, zapalice, rozrazily a devětsily. To jen tak pro ukázku. To, že kvete bříza, prozatím okázale ignoruji. Ve sterilním laboratorním vzduchu je to prý stejně jedno.
Kurs práce s radioizotopy jsem si odbyla ve skupině s dívkou, co kreslila na naše zkumavky pentagramy, a s druhou, která zase na všechno říkala "to je v cajku". Šlo nám to ale až překvapivě dobře. Možná proto, že jsem byla jediná, co pomalu neumí ani pipetovat, a holky mě moc k pokusům nepouštěly. Radši. Ale naučila jsem se pracovat pod štítem z plexiskla a při pauze v pokusu utíkat za roh. Tam za vámi totiž radiace nepoběží.
 
"O radioaktivitě mi radši ani nemluvte... No, nechtěl bych bydlet u Temelína. Tam jdete na houby a ony vám jdou naproti."
Botanici jsou vážně fajn lidi.
Na jejich hodiny se nechodí z povinnosti, ale za odměnu.

1 komentář:

  1. To je kytiček! Některé znám jen podle názvu, některé podle vzhledu. Rozkvétá toho hodně a bude ještě víc, už jsou na řadě pampelišky a za chvíli budou šeříky a jasmíny, krása.

    OdpovědětVymazat