neděle 2. února 2014

O mém malíčku na levé ruce

Neuspořádanost systému bez dodání energie pouze roste
Sedni si na postel a vem si sušenku
Vždyť život je věčný boj s rostoucí entropií

(Toto jsem našla v jednom ze svých četných poznámkovacích souborů.)
Asi zajdu na rostoucí entropii. Tedy pokud se rychle nenaučím využívat světelnou energii.

Když jsem ve čtvrtek šla na zkoušku, o ulici vedle vyli vlci.
A odpoledne jsem v tramvaji potkala rozhořčenou dívku, jedoucí asi zrovna domů z hodiny biologie.
"K čemu mi to je, vědět, že v chlebu je kvasinka pivní?!" stěžovala si své o něco starší kamarádce.
"Tak nevíš, co budeš v životě chtít dělat, ne?"
"Kvasinky to určitě nebudou. Vždyť to vypadá jako sušenej ptačí trus!"
"Fakt?"
"Teda jako když je to zvětšený. Ale stejně je to hnusný. To jsem vážně vědět nepotřebovala. Vždyť takhle úplně ztratím chuť k jídlu. To už si ani ten chleba nedám."
Měla jsem jí říci pár vět o významu Saccharomyces cerevisiae, ale zjevně zrovna nebyla přátelsky naladěná k novým informacím.
A pak už byl večer. Celé to bylo jenom o barevných větrníčcích a Filosoce, která si hrála na zubaře a tančila s Myškinem. A jinak nic. Nevím, kam se poděla ta má záliba rochnit se v minulosti. 
Svět je asi najednou nějaký jiný.

Vlastně netuším, jak to celé vzniklo. Proč si zničehonic přeji, aby Praha a Brno ležely jen pár kilometrů od sebe. (Bez ohledu na to, že by si tato dvě města dala navzájem do zubů, kdyby to tak bylo.)
Asi proto, že Kocour v botách, kedlubna, červené zelí a zázvorový čaj. Taky proto, že růže, kterou jsem málem umačkala, jeden pidistrom a PET-lahev s vodou. Fotokabina a hrůzostrašné "Vložte mince!". Krabička s kvalitní literaturou. Příliš dlouhá šála a rozcuchané vlasy. Zlepšovák. Skleněná stříška na balkoně, zavřená čajovna a zvonkohra. Moje ruce, co mají pět prstů jako každý jiný. Encyklopedie všeho upírstva. Plány na pět set let dopředu. A film. Každopádně film. A pak taky nástupiště na autobusovém nádraží. Ale to by tam být nemuselo.
Jestli těch pět set let uplyne třeba pětsetkrát rychleji, budu smutná.


7 komentářů:

  1. Tvé články mne prostě fascinují, piš víc, prosím.
    No vidíš to, já si zase přála aby Ostrava a Brno ležely několik kilometrů od sebe... I když, teď si to přeji stále, protože v Brně zase mají božské kavárny a tak... Ne že by v Ostravě nebyly božské kavárny, ale každá z nich má prostě něco do sebe...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokusím se psát, ale když ono to ne vždy jde. A taky bych se měla učit, že ano.
      Tvé přání ovšem nemohu respektovat, protože kdyby bylo Brno u Ostravy, moc by mi to nepomohlo, ba naopak. (Ale stejně s tím ani jedna nic nezmůžeme, tak se nemá cenu o tom dohadovat...)

      Vymazat
  2. Dodal bych jen "Vložte mince!" A taky mám potřebu zastat se autobusového nádraží. Kdyby odtamtud neodjížděly autobusy, což je jistě výmysl spíše autobusů než nebohého nádraží, které třeba ani nádražím být nechtělo, když ještě bylo malými základy, bylo by tam moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mince jsem již vložila. Pokud Tě napadne ještě něco dalšího, neváhej se ozvat, ať je seznam kompletní. (I když kompletní on asi nikdy nebude, to by dřív musel spadnout blogspot zahlcením. Ale stejně.)
      Jenže už samotný fakt, že se to jmenuje autobusové nádraží předpokládá, že odtamtud autobusy odjíždět budou. Takže ono v tom zase tak nevinně nebude. Třeba by stačilo, kdyby zašlo na úřad a nechalo se přejmenovat. A na autobusy bych si raději nestěžovala - jezdit koňským povozem by přeci jen bylo o dost méně pohodlné.

      Vymazat
    2. Autobusové nádraží musí zůstat autobusovým nádražím! Pokud by se nechalo přejmenovat, vyřešil by se tím sice problém s odjezdy, ovšem současně by vznikl problém snad ještě daleko horší - autobusy by neměly kam přijíždět. Takže buďto vymyslet něco jako místo výhradně pro příjezdy, kde by ale nevyhnutelně muselo docházet k ohromné kumulaci vozů se záclonkami i bez nich, nebo nechat věci tak, jak jsou, ale nenastupovat. On totiž, když se nad celou situací zamyslíš, nebyl problém v samotných autobusech a už vůbec ne v autobusovém nádraží - všechno se zvrtlo až Tvým nastoupením. A podíváš-li se na to z této stránky, je naprosto nepodstatné, jestli nastupuješ do autobusu nebo na koňský povoz.
      A nezapomeň se podívat, kdo byl/je Charón, já tak učinil a musel jsem se uhodit do tváře prázdnou lahví od octa, že jsem si nevzpomněl. :(

      Vymazat
    3. Mám ještě lepší nápad. Zrušíme autobusové nádraží ve chvíli, kdy přijedeš do Prahy. A nebo se aspoň poučíme z chyb minulých a na nástupiště už zkrátka nepůjdeme, leda z nostalgie a potřeby popřemýšlet si, jaké to bylo kdysi, když jsme ještě autobusem jezdívali každý sám. (Problém by se vlastně vyřešil i pouhým společným nastoupením, nemyslíš?)
      A doufám, že ta láhev byla plastová, ne skleněná.

      Vymazat
    4. Tak se mi zdá, že jsme nepoučitelní.

      Vymazat