sobota 2. listopadu 2013

Zhášedla jsou všude.

Když si vítr hraje s listy spadanými na chodníku, zdá se mi, že za mnou běží spousta maličkých zvířátek. A příšerky na mě vyskakují zpoza oblých rohů závitů mozkových.

(Havrani už zase
rozbíjejí ořechy
a já mám pořád
oči pro pláč.)

Je mi ouvej. Možná bych se doopravdy i rozbrečela, kdybych na to ovšem měla čas. Zavalila jsem se povinnostmi, aby mi bylo líp, ale ve skutečnosti sotva lezu. Deset hodin ve škole i přes víkend je víc, než dokáže člověk zvládnout - a přece ne dost na to, aby přestal myslet. (Tohle tedy nezkoušejte, škodí to zdraví - a dokonce i duši, kterou to ve skutečnosti mělo vyléčit.) Mám pocit, že dny vlastně neexistují, neboť v mých skrovných volných chvílích je neustále tma. Večery trávím s nazelenalou čarodějnicí na Googlu nebo snahou usnout dřív, než budu tak unavená, že se mi to už nepovede.
Vyhlížím středu jako sultán doktory pro nemocnou Zubejdu. To se aspoň zasměju.

(Chtěla bych bydlet
u někoho v kapse,
abych měla vždycky
pomocnou ruku nadosah.)

8 komentářů:

  1. Ach tak, takže nezkoušet... A já zrovna chtěla.
    Někdy by bylo praktické, vypnout myšlenky...
    Snad se budeš mít brzy lépe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zkusit to můžeš. Pokus na jednom objektu totiž zdaleka neříká nic o platnosti hypotézy. Třeba to na tebe bude působit jinak, tak jak by mělo.
      Díky, snad budu. Za pár let, až vyrostu.

      Vymazat
  2. Vy vlastně prožíváte polární noc. To potom není divu, že Vás přepadá trudomyslnost... Sežeňte si míč. A držte se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už začínám chápat, proč se směrem na sever tak zvyšuje počet sebevražd. Aspoň, že přiletí ta kometa. Snad. Proč míč? (Není nic smutnějšího než házet si míčem sama se sebou nebo se zdí.)

      Vymazat
    2. Vy jste asi neviděla Dobytí severního pólu od DJC, protože jinak byste musela vědět, že na trudomyslnost je míč nejlepší. Vašemu tvrzení v závorce však také nelze upřít jistou pravdivost, takže nyní vůbec nevím, co si počnu, až zase jednou dolehne smutek na mě.
      A vidíte, o blížící se kometě jsem vůbec nevěděl. Nebo možná věděl, ale zapomněl. Čekáte, že s sebou něco přinese?

      Vymazat
    3. Neviděla. Stejně jako neznám spoustu knih/filmů/cédéček, které jsem měla číst/vidět/slyšet, což mi každou chvíli někdo vmete do tváře, zřejmě s pocitem, že jsem ten největší kulturní neandrtálec pod sluncem. (I když je pravda, že aspoň s tou četbou na tom nejsem tak bledě, jen prostě sem tam úmyslně přehlédnu nějaký ten bestseller.)
      To je mi líto, že jsem Vás zbavila zaručeného léku na trudnomyslnost. Zkusím Vám vymyslet nějaký jiný... Co třeba takhle si pořídit párek obřích a velmi slintajících afrických plžů? Ti by Vás rozveselili zaručeně.
      Myslím si, že kometa zase nepřinese nic. Nejspíš ji ani neuvidím, protože mi v tom jako na jaře zabrání počasí. Navíc bude pozorovatelná až k ránu, a přeci si nebudu dávat budíka na čtvrtou jen proto, abych zjistila, že je zataženo. Mimochodem, víte, že ranní oblohu teď křižuje komet víc? (Jedna jménem Lovejoy teď prý v půl páté ráno okupuje souhvězdí Raka.) Možná byste mohl, až zase budete tou dobou bdít, vzít dalekohled, podívat se na nebe a pak mi aspoň popsat, co jste viděl.

      Vymazat
    4. Nevím teda, jestli už není po všem, jen jsem chtěl napsat, že byste si měla přivstat, protože pak se dozvíte, že bylo jasno a budete si třeba rvát vlasy, což je vždycky škoda, neb bez vlasů je po parádě.
      A taky jsem chtěl napsat, že ani já Vás, bohužel, přebytečných šneků nezbavím. Není mi totiž moc jasné, jak by mi mohli pomoci v boji s trudomyslností. Modelová situace: Sedím smutný. Jindy bych si třeba chvíli házel s míčem, ale to teď neudělám a namísto toho se přesunu k teráriu se šneky. Odklopím víko a volám: "Šnečci, kamarádi moji!" a čekám, že mi vyběhnou v ústrety, podívají se na mě, zkrátka nějak zareagují, ale oni nic. Dál si polezou po svém. Budu volat znova, budu si říkat, že mě třeba jenom přeslechli, ale ani druhé volání nijak neupoutá jejich pozornost. K jakému asi dojdu závěru? Už mě ignorují i šneci. Co potom udělám? Půjdu do lesa.

      Vymazat
    5. Obávám se, že už pozdě je. Kdyby se náhodou zvedl onen smogovitý opar, který nás tu poslední dobou drží pod pokličkou, stejně bude přespříliš svítit měsíc, než aby se dalo něco rozumně pozorovat. A už za týden ta kometa proletí periheliem, což pravděpodobně nepřežije. (Ale pokud by se jí to náhodou podařilo, pak by mohla být vidět i ve dne. Tak třeba se přece jen dočkám.)
      Tak nic, když nepomůžou ani šneci, to je pak těžká věc. Až vymyslím nějaký lepší recept proti trudnomyslnosti, dám vědět.

      Vymazat