Lynenova spirála

Oxidace - hydratace - oxidace - štěpení. Vypadá to jako kruh, jenže není.

Je to totéž, co jaro - léto - podzim - zima.

Vždycky, když doufám, že už brzy dorazím do cíle, ocitnu se zase na začátku. Je mě o něco míň a o ztrátu víc. Pomalu, ale jistě se blížím ke středu, kde to najednou všechno utichne. Tehdy už ze mě nebude možné nic ukrojit a tak budu jednoduše rozdělená na dvě neživotaschopné poloviny.

Nikdy nezačnu znova. Tu šanci nedostanu, protože už nikdy nebudu stejná.

Zase budou šalingradské srdceboly. Paviání děti. Vodní provazochodectví.

Ale co potom?

Vždyť máme tak zoufale málo času.

A není nikdo, za kým by se dalo odjet do Sevilly.

Žádný cíl proto neexistuje. Jen bezcílné motání se v kruhu. V kruhu, co není kruh.

Spirála je všude. A v každém z nás.