středa 5. října 2011

Vyprávěla

Vyprávěla všemožné příběhy. Pro radost.
Já jsem ale trpěla, když jsem slyšela, jak postavy jednají.
"Proč jim nemůžu poradit, aby se aspoň jednou správně rozhodli?" zeptala jsem se.
"Protože příběhy nechybujících lidí by byly jenom tlacháním bez pointy," odpověděla moje pohádková babička.

Je jaro!

Výsledky toho, jak jsem běhala s foťákem po zahradě...



Estetický kurz volá...

Pomalu projíždím seznam vybavení potřebného na výtvarný kurz. Měkké tužky, tempery, křídy... Jsem zvědavá, jestli se někdy vůbec zvládnu zabalit. Ach jo. Udělala jsem dobře, že jsem se na něco takovýho upsala? Jako vážně se tam těším. Ale otázka je, jak to tam bude probíhat. Teď momentálně trochu vyšiluju, že se nezvládnu zabalit, ale snad to půjde...
A pak? Hurá kreslit a malovat do přírody =D.


Obraz od A. Slavíčka - na okořském potoce

Půlnoční pošta

Téma: Ťuky ťuk
Fandom: Harry Potter

Byla to jedna z těch horkých letních nocí, kdy člověk nemůže usnout a chvíli co chvíli upadá do bezesného, neklidného spánku. Šílí a myšlenky ho nutí dělat bláznivé věci.
Ťuky ťuk, znělo nočním tichem. Na okno chlapecké ložnice něco klepalo.
Jeden z chlapců sebou neklidně trhl.
Ťuky ťuk.
Víčka spícího se nepatrně pohnula.
Ťuky ťuk.
Celý zpocený se vzbudil. Bylo slyšet tiché zašustění. To poštovní sova právě odlétala z parapetu. Vtom jí sklouzl z pařátku dopis, chvatně připevněný třesoucíma se dívčíma rukama.
Až ranní rosa úplně rozpila ten vzkaz. Harry se nikdy nedozvěděl, že tehdy mu Ginny poprvé vyznala lásku.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Stoprocentní věrnost

Téma: Přítulný domácí mazlíček
Fandom: Originál

Cítíte se sami a toužíte se samotou navždy skoncovat? Chtěli byste někoho, kdo Vás už nikdy neopustí? Kdo Vám bude věrný navěky, dokud vás smrt nerozdělí? Kdo bude Vaším stálým společníkem?
Nebo uvažujete o koupi domácího zvířátka, ale bojíte se, že by péče o něj byla náročná? Že by se Vám krmení prodražilo? Že by se Váš mazlíček roznemohl? Nechce se Vám shánět pro svoje zvířátko hlídání, až pojedete na dovolenou?
Pak tu máme jedinečnou nabídku přímo pro Vás na míru. Kupte si naši čistokrevnou blechu obecnou (i s papíry a rodokmenem) a věřte, že potom už nikdy nebudete sami!

A/N: Drable vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net

Světlušky

V květech se vznáší nad loukami
ta smutná vůně půlnoci.
Poběžme k lesu, jen tak sami,
zůstaňme dlouho do noci.

Utečme světluškám, jen ať se zlobí,
zažeňme svůj strach i tíseň.
Kroky naše cestu křížů napodobí,
když zazní mlčenlivá stromů píseň.

Se srdcem i duší ve zmatku,
na místě konce i začátku,
můj dosavadní svět se zboří.

Ten den začne psát do řádků
s nešťastným koncem pohádku.
Mé srdce však stále hoří.

A/N: Skoro by se to dalo zařadit do kategorie Obrazy ze života mého, jak se to podobá skutečnosti... Věnováno tomu, který by to jako jediný úplně pochopil...

Můj mrtvý sen

Téma: Zbytečná oběť
Fandom: Evžen Oněgin

Snila jsem. Doufala jsem, že jednou svůj sen budu i žít.
Jako oheň jsem v sobě živila naději. Málem jsem uhořela.
Všechny své úspory jsem vsadila na jedinou kartu. Na tu Tvou. Prohrála jsem.
Doufala jsem, že bys mě mohl milovat. Že by ses to naučil. Ty ses učit nechtěl.
Věřila jsem, že jednou budu šťastná. Ale Ty jsi všechny moje sny zpřetrhal, zbořil jsi je v okamžiku jako domeček z karet.
Celé své srdce jsem obětovala Tobě, Oněgine. V Tebe jsem vložila všechny naděje. Moje oběť zůstala někde na půli cesty. Řekni, jen řekni, že nebyla zbytečná. Víc nežádám.

A/N: Drable je napsané v rámci DMD na www.sosaci.net.
Jo jo, už zase je to Oněgin. Nebojte se, přestanu s tím. Možná =D.

úterý 4. října 2011

Co se to tu děje?

Pokud narazíte v ZOO na ceduli s nápisem "Co se to tu děje?", většinou se na ní dozvíte, že právě stojíte před nějakým pavilonem v rekonstrukci, kde se posléze ubytují sloni, žirafy nebo gorily. Nejinak je tomu i na tomhle blogu. Ten taky prochází rekonstrukcí, aby se sem mohly přesunout články z mého současného blogu. Server Lidé.cz, kde se můj blog nacházel, se totiž rozhodl, že možnost blogování úplně zruší. A tak se musím stěhovat, i se všemi svými příspěvky. Bude to opravdu úmorná práce, asi jako stavět pavilon pro slony, ale co se dá dělat. Nerada bych, aby se tři roky z mojí minulosti někam vypařily. A proto budu články postupně přesouvat a nějak k nim připojím i datum napsání, protože publikovat v minulosti se tady, narozdíl od sblogu, nedá. Jsou i další věci, co mi budou scházet, ale protože mě blogování i přes nedostatek času baví, rozhodla jsem se pokračovat tady, na adrese mého prvního, dávno zapomenutého blogu.

Upíří sonet

Na obzoru tiše víří
temná křídla netopýří.
Jak vystřiženi ze sametu,
bloudí v čarokrásném letu.

Jak perly skryté v kalamáři,
slunce cizích světů září
a jak zbloudilá světlice,
zdá se srpek měsíce.

Do té tajuplné noci
ozval se povzdech dívky bledé,
že svou oběť do úplňku svede

a pak ho nechá bez pomoci
zlomeně ležet na schodech,
na kůži cítíc jeho dech.

Navěky

Téma: Sedmnáct
Fandom: originální

"Zachovám ti lásku, úctu a věrnost, nikdy tě neopustím a ponesu s tebou všechno dobré i zlé až do smrti." Když odříkával tato slova, věřila mu. "Budu tě milovat navěky," zašeptal předtím, než ji políbil. Byla tak šťastná. A slzy dojetí jí stékaly po tvářích.
Když na tuhle chvíli vzpomínala teď, o sedmnáct let později, také plakala.
"Statistika říká, že naše manželství trvalo nadprůměrně dlouho, tak bych vlastně měla být vděčná," pomyslela si ironicky, když podepisovala žádost o rozvod. Pro některé lidi jsou věčností třeba jen tři roky. Možná mohla být ráda, že to jeho "navěky" trvalo celých sedmnáct let.

A/N: Drabble vytvořené v rámci DMD na www.sosaci.net