No, takže bych asi měla zas něco napsat, protože v posledních dnech se stalo spoustu věcí, který stojej za zapsání... Takže asi začnu minulou středou, kdy se stalo něco, co nikdo ze školy nepředvídal- už potřetí v tomhle pololetí netekla voda. Lidi z kvinty říkali, že jim se tohle za minulý čtyři roky nestalo ani jednou, a tak si všichni kladli otázku, jestli by vůbec bylo možné, aby se nám takhle poštěstilo třikrát za sebou. No nicméně, když jsem přišla do školy, voda ještě tekla, to vim určitě, protože jsem služba a mazala jsem tabuli, kterou byla nesmazaná od úterka, tak abych neměla průšvih... Ale při bižuli už voda netekla a naše učitelka řekla, že to asi bude krátký výpadek, tak ať se moc neradujem, ale bylo na ní vidět, že by byla taky ráda, kdyby to nebyla pravda... Její, a samozřejmě i naše, přání se splnilo, protože zanedlouho se ozvalo z rozhlasu, že po první hodině můžou jít domů studenti vyššího gymnázia a ti mladší ještě něco vyřeší se svými třídními a pak můžou taky domů...naše učitelka na bižuli prohlásila, že když buem zticha, nemusíme se učit, a tak jsme nakonec hráli šibenici na botaniku... Po hodině učitelka řekla, ať smažeme tabuli a hlavně tu houbu dobře namočíme...
neděle 18. září 2011
Poslední zvonění? Netěším se, až my budeme končit...
... ale jinak to včera byla docela sranda. No, poslední zvonění maturantů je bohudík uvolněnější den, a moc se neučí, i když to někteří profesoři moc nerespektují. Třeba v primě náš dějepisář řekl, že nesmíme jít na program do tělocvičny a že se budeme normálně učit, ale jelikož tam šla celá škola, šli jsme tam taky, snad až na dva lidi. Takže profesor byl naštvanej, vykládal jen těm dvoum lidem, popsal celou tabuli, a my si to museli opsat, takže se zas tak nic moc nestalo. V primě bylo téma "pohřebáci" hned u vchodu měřili lidi na rakve a jako občerstvení prodávali rakvičky. Další rok byl "CzechTek", po celé škole dunělo techno, a mezi tím lítali lidi převlečený za policajty a spoutávali nicnetušící spolužáky. Vloni jsem tam nebyla, protože jsme byli se sborem ve Frankfurtu. Ale nějak tak z doslechu vim, že bylo téma něco jako hudba nebo tak, ale prý to stejně nebylo nic moc. No a letos? Vždycky se poslední zvonění koná v pátek, ale letos je volno, a tak to vyšlo na tuhle středu. Samozřejmě chvíli trvalo, než nás pustili do školy. Když jsme se tam teda konečně dostali, oktavány jsme bezpečně poznali, protože všichni byli buď v pyžamech nebo nočních košilích. Hned u vchodu rozdávali noviny, jako čtení na dobrou noc, pak následovala kontrola vyčištěných zubů, z čehož se člověk musel vyplatit, a pak následovalo lepení plínek, toho jsem se vážně nezúčastnila... Měli tam také raní manikúru, kadeřnictví, to znamená mytí, foukání a česání vlasů do různých nemožných účesů, prodávali mléko k snídani a v naší multimediální učebně se pouštěly večerníčky. O druhé hodině nás poslali do tříd, kde nám přečetli na dobrou noc pohádku, a pak jsme zamířili "k hromadnému spánku" do tělocvičny. Tam se nejdřív pouštěla uklidňující hudba, pak se počítaly ovečky. Potom následovaly scénky s různými profesory, ale nebylo jich tolik jako jindy, a strhla se polštářová bitva. Když se to zase nějak uklidnilo, byla dražba takových věcí, jako kartáčku na zuby, asi dvou příšerných nočních košilí, natáček, a jedné děsné paruky. Potom už se normálně učilo, až pátou hodinu, kterou máme stejně volnou, se konalo opravdu poslední zvonění. Dost lidí si přineslo zvonečky, jenže kluci od nás ze třídy přitáhli asi čtyřicetikilovej zvon, kterej ty všechny ostatní přehlušil. Byla to sice legrace, ale mě najednou napadlo, jak mi asi bude, až po těch schodech dolů půjdeme za čtyři roky my, a už nás budou čekat jen maturity, a pak se budeme muset rozloučit. Lidi sice říkaj, že se budem scházet i potom, ale já se obávám, že to moc dobře nepůjde...
Tropison? Určitě nějaký průšvih...
Tak jo, už se to blíží. Myslím tím naše vystoupení v klubu Tropison, který bude už PŘÍŠTÍ NEDĚLI!!! Já se tam děsně těšim, ale určitě se tam nedostanu protože:
1. Ze začátečnic tam půjdou jen vybrané, a mě to moc nejde, takže se obávám, že si můžu nechat zajít chuť...
2. Zkouška je příští sobotu a to je zrovna třídní výlet, kam bych taky ráda šla...
3. Rodiče chtěj jet příští neděli k babičce.
4. A pokud mi do toho nevleze tohle, tak určitě něco jinýho.
Jenže já bych tam hrozně ráda šla, protože tam bude orientální hudba, africký tanec a tak. A prostě se tam těšim. Vybírat se bude příští pátek, tak prostě musím Irču přesvědčit, že mi to jde, abych tam mohla jít. A když ne tancovat, tak se aspoň podívat, myslim, že to bude fakt zajímavý, a taky je morálně podpořit =o).
1. Ze začátečnic tam půjdou jen vybrané, a mě to moc nejde, takže se obávám, že si můžu nechat zajít chuť...
2. Zkouška je příští sobotu a to je zrovna třídní výlet, kam bych taky ráda šla...
3. Rodiče chtěj jet příští neděli k babičce.
4. A pokud mi do toho nevleze tohle, tak určitě něco jinýho.
Jenže já bych tam hrozně ráda šla, protože tam bude orientální hudba, africký tanec a tak. A prostě se tam těšim. Vybírat se bude příští pátek, tak prostě musím Irču přesvědčit, že mi to jde, abych tam mohla jít. A když ne tancovat, tak se aspoň podívat, myslim, že to bude fakt zajímavý, a taky je morálně podpořit =o).
Asi bych měla něco napsat...
... ale nějak mi nenapadá co. Včera jsme se fotili... no, nepříliš zajímavá informace, ale stejně jsem zvědavá, jak ta fotka dopadne... Naše třída je už zase vesměs po kupě, skončil totiž zájezd do Anglie, a tak už tam neni tak prázdno. O těláku jsme měly jet na brusle, takže jsme si je všechny přitáhly, no dobře asi půlka z nás, zbytek brusle buď nemá, nebo na to zapomněly. Jenže naše tělocvikářka musela něco zařizovat, a tak se nikam nešlo, nakonec jsme bruslily jen v tělocvičně, což byla celkem nuda, protože venku je to prostě zajímavější, nejezdí se furt kolem žebřin, švédských beden a dalšího mučícího náčiní... Ale pořád lepší než běhat, to fakt nesnášim. Takže tělák jsme tak nějak proflákaly, a pak byla volná hodina a potom fyzika, sice bych měla jít aspoň na začátek, ale nějak se mi nechtělo, a tak jsem na rovnátka odjela maličko s předstihem =o)… Dneska jsme místo hudebky byli poslouchat maturitní přehrávky, jako těch co maturujou z hudebky… ještě že já nebudu, na to bych fakt neměla. Ale fakt nevim z čeho budu maturovat, ani čim jednou budu, přijde mi, že všichni už to maj vymyšlený a já se k ničemu nehodim…
Keramické trhy aneb náušnice (prozatím) k ničemu
Tak jsem se včera zase nedostala k tomu psát si věci do školy, což je docela blbý, protože třeba ve čtenářskym deníku nemám ještě ani jeden zápis a už ho musíme dost brzo odevzdat. No, ale včera ráno si mamka vzpomněla, že jsou tenhle víkend každopůlroční (jako že jsou každý jaro a podzim) keramický trhy, že tam pojede a jestli bych nechtěla jet s ní. Musela jsem tam jet, protože zaprvý, nikdy se mi tam nechce a pak mě to tam baví a zadruhý, jinak by mamka řekla, že s ní nikam nechci. Takže jsem se dobrovolně-povinně rozhodla, že tam pojedu... A tak jsme těsně po obědě vyrazily z domova. To bylo ještě hezký počasí, takže jsem doma nechala bundu i deštník. Ale už na Zličíně se spustil děsnej slejvák, a protože jsme měly ještě půl hodiny času, šly jsme se schovat do Metropole... V autobuse jsme potkaly naší známou, keramičku, která má taky na těch trhách stánek a jela tam prodávat. V Berouně ještě pořád pršelo a tak jsem začala litovat, že jsem si nevzala aspoň tu bundu. Sotva jsme přišly na trhy, vrhly jsme se na jeden stánek se šperkama z drátů, kde si mamka loni koupila náušnice, ale upadl jí z nich kamínek, a tak se chtěla zeptat, čím ho má přilepit. Za pultem seděla taková dost zvláštní paní s děsně dlouhejma nehtama, která ty šperky vyrábí (to jsem zvědavá, jak to s nima dokáže) a která vypadala trochu jak nějaká věštkyně nebo něco takovýho. A ta mamce řekla, ať jí ty náušnice dá, že jí je spraví a pak pošle poštou zpátky. Mamka jí je ale nechtěla dát, a tak ta pani řekla, ať si tam najde stejný a že jí je vymění. A tak jsme se tam začly přehrabovat tou spoustu náušnic, stejný jsme ale nenašly, ale zato jsme každá našla dvoje, který se nám hodně líbily. U mě to byl ale trochu problém, protože bych si je neměla kam pověsit. Nemám totiž píchlý uši, i když se k tomu dlouho chystám, ale nějak to pořád odkládám... Nakonec mamka prohlásila, že ni je koupí dopředu a dá mi je, až je budu moct nosit. No, mezitím, co jsme se prohrabovaly náušnicema, přestalo pršet a začlo svítit sluníčko, a tak jsem skoro litovala, že jsem si nevzala něco na hlavu, málem jsem totiž dostala úpal :-). A tak jsme se procházely po trhu, a prohlížely zboží, nejen hrnky a jiný věci z keramiky, ale i batikovaný trička, kabelky a tak podobně. Po chvíli se zatáhlo a začal zase slejvák a tak se to střídalo i po zbytek odpoledne... no to počasí se asi zbláznilo...
Rozloučení s naším bodlinatým kamarádem
Včera nadešel dlouho očekávaný večer rozloučení s naším bodlinatým svěřencem. Ne, nevykládejte si to špatně, naší péči přežil, i když s odřenýma ušima (teda spíš čumáčkem), a už dlouho se těšil na svůj návrat do volné přírody. Samozřejmě, zvykli jsme si na něj, a tak se nám ho moc nechtělo pouštět, ale už na něm bylo vidět, že představa svobody mu v noci nedá spát :-), a tak nám nic jiného nezbývalo. Takže včera jsme do jeho krabice vyřízli otvor, odnesli ji na zahradu, vzbudili bodlináče a čekali, co se bude dít. Ježek chvíli čmuchal, dokonce pohrdl i jídlem, což se často nestává, protáhl se ven z krabice a vyrazil zkoumat terén. Chvíli jsme ho sledovali, kde se právě klepou keře, ale nakonec se nám ztratil z dohledu. Když jsem pak asi o hodinu pozdějc šla nakrmit ven našeho králíka, podle funění jsem poznala, že náš ježek je někde blízko. Na chvíli se mi ukázal, než nadobro zmizel ve křoví. No, snad svojí první noc po zimě ve volné přírodě přežil, a třeba ho občas i uvidíme na zahradě, jak hledá nějakého toho chutného broučka na zub.
Přebabičkovaný týden (ne že bych to myslela nějak zle)
Když jsem včera psala o návštěvě jedné babičky, rozdrnčel se telefon a z něj se ozvala babička, ovšem tentokrát ta druhá. Řekla, že je v Třebotově (tam dřív bydlela, teď bydlí v Praze a jezdí tam jen na léto) a jestli bych nechtěla přijet za ní. Neměla jsem moc času na rozmyšlenou, protože bych musela vycházet z domu za dvacet minut, abych stihla autobus, který mi doveze na 309, tedy příměstský autobus, jedoucí za hodinu. A já se teda nakonec rozhodla, že tam pojedu. Tak jsem se zeptala rodičů, jestli můžu, a když mi to neochotně dovolili, rychle jsem naházela pár nezbytností, jako knížku a mp3, do batohu a utíkala na autobus. Jenže jsem se asi blbě koukla, autobus nejel. Dalším bych to nestihla, a tak jsem začala lovit mobil, abych poprosila taťku, aby mě tam zavez. Jenže, mobil nějak nebyl k nalezení, a tak jsem usoudila, že je doma. Tak jsem tam honem utíkala, popadla mobil, a přemýšlela co dál. Najednou mi došlo, že vlastně vůbec není sobota, a tím pádem jezdí autobus častějc. Tak jsem zase běžela zpátky na zastávku, a doufala, že autobus pojede včas, protože jsem i tak měla na přestup jenom tři minuty. Nakonec jsem to všecno stihla. Sice se mi k babičce až zas tak moc nechtělo, ale bylo to pořád lepší, než doma uklízet... Ale jak teď u babičky nikdo přes zimu nebydlí, tak to bylo taky potřeba dát do pořádku. Mně někdy přijde, že se to tam asi brzo rozsype. Třeba jakou práci nám dalo pustit vodu - na zimu se musí zavřít, jinak by popraskaly trubky. Nejdřív jsme musely odsunout společnejma silama těžký kamenný poklop od studny, kde je uzávěr vody, se kterým jsme musely otočit správnym směrem a na závěr zase dostat kámen na původní místo... Ale z jedný věci jsem měla radost - narozdíl od úterka jsem našla acháty. Totiž, dřív jsem měla sbírku polodrahokamů, všechny jsem si našla sama a mezi nima byly i moje dva krásný vybroušený acháty. A když jsme se stěhovali, mamka mojí sbírku zabalila a odvezla právě k babičce. Jenže pak už si nemohla vzpomenout, kde jsou. A tak ležely pět let na dně bývalého chlívku, a když mě napadlo se tam včera kouknout, měla jsem děsnou radost, že jsem se konečně dozvěděla, kam se tenkrát poděly ... protože jsou to největší acháty, který jsem kdy našla, takže stálo za ti je i vybrousit... A samozřejmě, že jsem si je hned odvezla domů...
U babičky...
Tak včera jsme byli u babičky, jak už jsem psala, že se tam chystáme jet. Takže se toho vlastně moc nestalo, a předpokládám, že se toho nestane moc ani dneska, protože pravděpodobně prosedim celý den doma, všichni jsou někde pryč... No ale zpátky ke včerejšku... Ten proběhl podle klasického scénáře jako vždy. Cestou tam jsme naložili sestřenku, po příjezdu jsme dostali u babičky oběd (jako vždy výbornej, včetně makovejch koláčků jako zákusek) a chvíli si s ní povídali. Potom nás zavolala teta (bydlej ve stejnym domě), ať přijdeme k nim posedět na kafe. Tam jsme popřáli všem, kdo za tu dobu, co jsme tam nebyli (to znamená od Vánoc), slavili svátek nebo narozeniny a oni zase popřáli nám, všem, protože každej něco slavil - mamka narozeniny, já svátek a tať ka oboje. Po dvou hodinách posezení na kafi a povídání jsme šli na procházku Českým rájem, kterou už jsem absolvovala v úterý a dokonce to chvilku vypadalo, že půjdeme do Lestkova na acháty, ale pak z toho nějak sešlo. Po návratu z procházky jsme šli zase k tetě na večeři. Někdy si říkám, že my se tam jezdíme jenom vykrmovat, protože tam chodíme nahoru a zase dolu a všude nám daj najíst, jako bychom týden nejedli... A asi v půl osmý jsme se rozloučili a vyrazili směr Praha. Cestou jsem poslouchala mp3, a došlo mi, že mám vlastně ráda delší cesty autem, protože můžu vypnout, poslouchat a přemýšlet, a taky že jsem naprosto závislá na hudbě... nějak to poslední dobou bez ní nejde...
Které celebritě se podobáte?
Narazila jsem na takový jedny stránky, kam dáte svojí fotku, a ukáže vám to, kterým celebritám se podobáte... No, mě to ukázalo samý dost neznámý, ale některý mi byli fakt podobný, jinejm jsem se docela divila... Můžete tam dát i víc fotek postupně, takže zjistíte, co se opakuje. Jo, tak je to: http://www.myheritage.cz/rozpoznavani-obli%C4%8Dej%C5%AF-osobnosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
