neděle 18. září 2011

Najdete spoustu drahokamů...

Tak jo. Já vim, že to psaní trochu zanedbávám, ale já teď celkem nestíhám. Náš ředitel si vymyslel takovej projekt, kterej máme do dneška dodělat a mně toho ještě dost velkej kus chybí. Tak se s tim musim večer nějak prokousat... No, jinak, od tý doby co jsem nic nepsala, se nic až zas tak zajímavého nedělo. Akorát včera jsme byli na dlouho očekávané geologické exkurzi na Kozákově. Měla se konat už minulý školní rok na podzim, jenže to nám napad sníh, tak by sbírat kamínky moc nešlo. Pak to mělo být vloni na jaře, jenže naše učitelka si naštípla pánev. A teď nám ředitel konečně dovolil, že můžeme jet, ale na ten týden, kdy je půlka lidí ze třídy v Anglii. Ale ten zbytek řekl, že pojede, a tak se objednal autobus, jenže některý lidi onemocněli, některý se na to vykašlali, a tak to bude stát o dost víc, než se původně plánovalo, protože se nezaplnil autobus... No, sraz byl ráno dost brzo, aby se všechno stihlo, takže když mi ráno ve třičtvrtě na šest zvonil budík, fakt se mi nechtělo vstávat. Nicméně, nedalo se nic dělat, a na výlet jsem se těšila, pořád lepší než sedět ve škole. Byla naplánovaná dlouhá trasa, delší než se dala stihnout v rozumnym čase, jak se později ukázalo, protože jen cesta tam trvala asi dvě hodiny. No, nejdřív jsme šli z Turnova do jedný jeskyně, kde jsme chvíli pobyli, a pak se vyrazilo dál přes Klokočský skály, Vesec, pak jsme se vyhrabali na Kozákov, kde jsme se chtěli podívat na Český ráj z rozhledny (na tý já byla asi stokrát, naposled letos v létě), jenže ta byla zavřená, takže jsme se tam hrabali úplně zbytečně. A děsně jsme se zdrželi, takže když jsme konečně došli do Lestkova, kde je prý "tutovka" naleziště achátů, málem jsme se ani nezastavili, jak jsme chvátali na autobus, který na nás čekal. Takže žádný převratný nález se nekonal, já našla jen kousek citrínu, možná i malachitu a jeden pěkně vykristalizovaný křemen... achát žádný... Pak jsme ještě jeli do Votrubcova muzea, kde už jsem taky byla (hned vysvětlim, proč to tam mám tak prolezlý), jenže jsme na to měli jen půl hodiny, ještě zkrácené přednáškou, že nemáme provádět nekalou těžbu drahokamů v místním lomu, jinak že na nás přilítne majitel s rákoskou... No a pak jsme se naskládali do autobusu, ve kterym byl příšernej vzduch a my jsme byli naprosto zpocený, a já i ukejchaná, protože tam je všude kolem plno kvetoucích bříz, na který já jsem děsně alergická. Zpátky do Prahy jsme dorazili asi v šest, takže nic zas tak hroznýho, i když třeba mě čekala ještě hodinová cesta přes město domů... Jo, ještě k tomu, proč tenhle kraj tak znám. No, asi dva kilometry od Kozákova bydlí moje babička, ke který zítra jedem, takže kdyby ta exkurze byla o den pozdějc, mohla jsem tam zrovna zůstat...

Mezi námi děvčaty...


Takže tady mám zase jednu sobotní filmovou reklamu. Mezi námi děvčaty je film, kterej jsem ještě neviděla a myslím, že by mohl být docela zajímavý... Tak se určitě budu koukat a možná i nahrávat, pokud se mi ale podaří udělat místo na počítači... Docela by mi zajímalo, jak by dopadlo, kdyby jsme si s mamkou vyměnily těla... to by byla asi dost katastrofa. Naštěsí to normálně nejde, a tak se apspoň podívám, jak to dopadne v tom filmu...

Belly dance forever!


No, takže dneska bylo naše první vystoupení s břišníma tancema, teda lépe řečeno první, na kterym jsem byla, na ty předtim šly jen ty nejlepší, a to já zatim nejsem. V půlce května máme vystupovat na orientálním večeru v Tropisonu, a tam bych ráda šla, tak doufám, že mě vyberou. No, jinak dneska to bylo celkem v pohodě, až na to, že kvůli asi minutě a půl tance mám zapláclou celou sobotu... Dopoledne jsme měly sraz na prostorovku a pak asi dvě hodiny pauzu na oběd, ale já jsem domu nejela, asi bych to nestíhala, a tak jsem se najedla v Metropoli, kde jsem potom vybírala dárek pro taťku, má zítra svátek, a pak taky prolezla pár obchodů. Když jsme se sešly znova, hodinu před začátkem vystoupení, oblíkly jsme se a nalíčily (docela příšerně, růžový stíny, třpytky na oči a linky celkem dost výrazný, ještě jsem si to neodlíčila, takže na mě cestou domů všichni civěli...no ještě že jsem nepotkala nikoho známýho...). Jelikož to byla akademie, musely jsme přetpět spoustu fléten, a cvičících mrňat, než jsme vůbec přišly na řadu. Ale proběhlo to celkem v klidu, až na to že jedný holce vylítla hůl z ruky, a jedný ještě ráno před tim spadla do kolejiště metra, tak musela mít jinou... Rodiče tam původně chtěli taky jít, ale nakonec z toho sešlo, protože jedna jejich kamarádka slaví padesátiny, a to si nemohli nechat ujít, i když se to kvůli chybě při posílání pozvánek dozvěděli až včera. Ještě pořád nejsou doma, což je výhoda, protože tu mám teď volno...

Moje dnešní nálada...

Dneska večer se chystá většina lidí od nás ze třídy na koncert. Jdou tam fakt skoro všichni, ale mě ani jeden člověk neřek, abych šla s nima... To mě docela mrzí. Vzpomenou si na mě jen když potřebujou půjčit sešit nebo s něčim poradit, ale jinak ta tu nudnou "šprtku" ani nepromluvěj. Přitom já bych na ty akce taky ráda chodila... nevim, jestli si myslej, že by mě to nebavilo, nebo mě tam jednoduše nechtěj... I když já se s tim taky vlastně nesnažim moc dělat, no ani nevim jak, protože říct jim "já chci s váma" by bylo pěkně blbý... No, omlouvám se za ty svý depkózní výplody, možná je to taky tim, že příští týden odjede půlka třídy do Anglie, sice je to skupina, se kterou se až zas tak moc nebavim, ale stejně se mi ty lidi budou chybět...

Crying

Netruchlí ten, kdo v slzách žalu,
za hlučný nářek čeká chválu.
Beze svědků, kdo někdy lkal,
ví, co je skutečný žal.

Omlouvám se, ale prostě mám takovouhle náladu. Znám pár lidí, co vyváděj jen na efekt, ale u většiny lidí je to právě naopak - navenek se tvářej vesele a smutek v sobě dusej... Ne že bych byla nějaký emo, ale mě je z takovýchhle lidí smutno, dá se jim číst v očích, že je něco trápí, ale oni to nepřiznaj, i když by jim mohl druhý pomoct... Jo jinak, tyhle verše jsme četli v originále dneska na latině, sice mě to normálně ani moc nebaví, ale přijde mi, že tohle má něco do sebe...

Podivné existence v supermarketu

Před chvílí jsem byla na nákupu a tak si řikám, kam ten svět spěje... No, nejdřív se před krámem motal nějakej chlápek s lahví vod piva v ruce a vypadal dost mimo. Pak šel dovnitř a vykřikoval něco jako: "Že by vás ani nenapadlo dát čověku peníze, když k vám takhle natahuje ruku..." Potom povídá: "Já ale vim, kdo z vás je vinnen..." mávaje zuřvě flaškou od piva před obličeji nicnetušících nakupujících. Když teda vrátil tu jedinou láhev, odešel si před supermarket zakouřit a každou chvíli strkal hlavu do dveří... Potom se tam objevila jakási paní středního věku se svým manželem a prohlásila: "Nemůžem přece tolik nakupovat, kdo by ty kraviny jedl, když zejtra vodjíždíme?" Její manžel na to: "Tak si kup aspoň tohle." (Ukazuje na jogurt.) Ona: "To ne, už jsem stejně jako kejda..." A pak měla ještě nějaký děsně vtipný hlášky, který ale nemůžu napsat, jednak proto, že fakt nebyly moc slušný, a taky si je nepamatuju. Ale stejně si řikám, kam že to spějeme...

Goyovy přízraky a špatně začatý den

No jo, dneska teda ten den nebyl nic moc... V noci jsem nemohla spát, ráno jsme měli nultou, takže jsem musela vstávat dřív, samozřejmě mi nešlo se moc vzbudit... Pak jsem si ani jsem si nestihla uvařit čaj, takže jsem k snídani pila studenou Poděbradku... ble! Venku pršelo a já jsem nenašla deštník, takže jsem k autobusu, kterej mi málem ujel před nosem, dorazila jak zmoklá slepice... No, vážně jsem si začínala myslet, že jsem asi vstala levou nohou nebo co. Ve škole to naštěstí zas taková katastrofa nebyla a našlo se i pár lidí, který mi zvedli náladu. Těšila jsem se i na výtvarku, i když většina lidí od nás jí nesnáší, což nechápu a oni zase nechápou, co mam proti hudebce... No ale na výtvarce teď děláme grafiku, což mě docela baví, a já jsem chtěla pokračovat v tom, co mám rozdělaný od minula. Jenže naše učitelka se rozhodla, že nám pustí Goyovy přízraky, takže jsme se na to dívali. Ale na konci hodiny se na nás naštvala, a řekla, že se už na to příště nedokoukáme, i když už do konce zbývala asi jen čtvrthodina. To je blbý, když už se na něco koukám, tak to chci vidět až do konce... To už je podle mě lepší vidět film bez začátku než bez konce...

Volno!!!

Hurá! Zatímco v naší škole se teď moří budoucí primáni se zkouškama, tak my, co už tohle máme za sebou, si užíváme volna... Na tenhle den se každý rok těšim, protože je to den kdy máme volno my, narozdíl od základek, i když to většinou bejvá naopak. Ještě, že nejsem na základce, jsem za to fakt ráda, protože zaprvý ta úroveň teda nic moc, aspoň tam, kam jsem chodila a zadruhý bych dneska vůbec neměla prázdniny, protože bych musela sedět někde u zkoušek a děsila se, že když se nikam nedostanu, tak to bude průšvih... Oba mí ctění rodiče jsou v práci, a tak se tu jen tak flákám...

Že by... poprvé u kadeřnice?

No jo, tak včera jsem byla poprvé u kadeřnice. Vždycky mě stříhlala mamka, ale já si teď řekla, že už nějakej ten střih vážně potřebuju. Tak jsem se objednala ke kadeřnici, kterou mi doporučila kamarádka, a včera jsem tam vyrazila. Cestou jsem se stavila ještě u babičky, která bydlí nedaleko, a ta se rozhodla, že půjde dohlídnout na to, jak mě ostříhaj. Tak jsem jí holt vzala s sebou. Ta kadeřnice si dala záležet, i se stříhánim, ale hlavně mi to všeljak podtáčela a foukala a já se jí marně snažila vysvětlit, že mi na těch vlasech nic nedrží. A samozřejmě, než jsem přišla domů, už jsem to měla zas zplihlý... No nevim, jestli po ostříhání vypadám líp... vypadám jen trochu jinak. Ale dneska si toho moc lidí stejně nevšimlo. I když to je možná dobře, já nerada budim zbytečně moc pozornosti...

Vejce se dvěma žloutkama

Když jsem na Velikonoce pekla, rozklepla jsem jedno vajíčko, který mělo dva žloutky. Docela jsem se divila, protože jsem něco takovýho ještě neviděla, a chvíli jsem myslela, že vidim dvojitě nebo co. A dneska mamka dělala bramborový placky a rozklepla dvě vejce a obě měly dva žloutky... No to je dneska zvláštní den... nejdřív dva kartáče a pak hned dvě vejce se dvěma žloutkama!